Přestože rozhodnutí bankovní rady nebylo předem jisté, není tento krok vzhledem k polevujícím inflačním tlakům a předešlé komunikaci členů bankovní rady překvapivé. V posledním roce a půl byla jednotlivá měnově-politická zasedání ČNB pod drobnohledem analytiků a komentátorů, kteří její postup často kritizovali.
Ať už proto, že se zvyšováním sazeb podle některých hlasů přestala moc brzy, nebo že na podzim naopak váhala s jejich snižováním, v obou případech v rozporu s doporučením svých analytiků. Z našeho pohledu, který vychází z diskuzí se zástupci malých a středních firem, byly tyto kroky sice nepopulární, ale v některých ohledech pochopitelné.
Malé a střední firmy to v posledních dvou letech neměly vůbec jednoduché. S odezněním pandemie covid‑19 a následnou energetickou krizí a geopolitickými otřesy byly často první v řadě, kdo pocítil extrémní nárůst cen. Na rozdíl od spotřebitelských cen se ceny vstupů v mnoha oborech zvýšily i o stovky procent, někde dokonce v krátkém období několika měsíců.
Ve chvíli, kdy se začaly zvyšovat také spotřebitelské ceny a Česká národní banka na to začala reagovat zvyšováním úrokových sazeb, byla řada z těchto menších společností, především v exponovaných oborech jako development či hutní průmysl, už do jisté míry oslabená.
Následující období vysokých úrokových sazeb, které trvá již téměř dva roky, mnohým jejich nelehkou situaci ještě ztížilo. Vyšší náklady na financování spolu se zpřísněním posuzování rizika ze strany bank a stagnací ekonomiky znamenaly v mnoha sektorech útlum aktivity právě malých a středních firem.
Některé firmy potom měly vzhledem k vysokým vstupním nákladům problémy se svým cash-flow, což je vedlo k hledání nových úvěrových linek mimo bankovní segment. Právě v tento moment dala diskutovaná obezřetnost ČNB a stabilita úrokových sazeb (byť na vysoké úrovni, pozn. aut.) menším firmám základní jistotu v tom, co se bude dít v tomto ohledu dále.
Šlo přitom nejen o samotnou hodnotu sazeb, ale také poměrně čitelnou neochotu bankovní rady k dalšímu budoucímu razantnímu zvyšování a její následnou komunikaci ohledně toho, že sazby zůstanou vyšší delší dobu.
Pro firmy byla tato politika přínosnější, než pokud by v ekonomice docházelo k dalšímu rychlému kolísání sazeb oběma směry. To vše samozřejmě s vědomím toho, že jedním z hlavních úkolů České národní banky je zajištění cenové stability, nikoli stability firemního sektoru.
Bez ohledu na čtvrteční rozhodnutí bankovní rady je velmi pravděpodobné, že úrokové sazby se budou příštím roce snižovat, a to i se zohledněním faktu, že bankovní rada často nepostupuje zcela v souladu s doporučením analytiků ze sekce měnové a že zde stále panuje určitá nejistota v oblasti dopadů lednového přecenění zboží a služeb.
Pro firmy jde opět o jasně čitelnou situaci a pomyslné světlo na konci tunelu, jakkoli ho zastírá nejistota v oblasti makroekonomického vývoje. Nadcházející období snižování úrokových sazeb navíc firmám pomůže také v tom, že jim finanční instituce budou častěji nabízet úvěry s kratší fixací nebo úvěry vázané na aktuální úroveň sazby PRIBOR.
Přestože pro mnohé z nich, především z nízkomaržových oborů a odvětví, která jsou nadále bankami vnímaná jako riziková, bude minimálně první polovina roku stále velmi náročná, mají před sebou minimálně v oblasti nákladů na financování pozitivní výhled.
Těm, které poslední dva roky přečkaly v dobré kondici, to zároveň otevírá cestu k opětovnému plánovaní nezbytných investic, které se ve svém důsledku nakonec promítnou také do reálné ekonomiky.
Autor je předseda představenstva NEY spořitelního družstva
(Redakčně upraveno)
Ilustrační foto: Depositphotos.com
