Macron chce využít slábnutí Německa a zásadně změnit Evropu

Francouzský prezident Emmanuel Macron tuší příležitost. Vnímá ekonomické i politické slábnutí Německa, které se chytlo do pasti závislosti na ruských energiích a své nezvládnuté energetické přeměny, energiewende. Z Německa je dnes opět „nemocný muž Evropy“ a Macron podniká ofenzivu. Nemastná neslanost kancléře Olaf Scholz mu ji jen usnadňuje.
Francouzský prezident Macron chce využít slábnutí Německa a zásadně změnit Evropu. Ilustrační foto: Depositphotos.com

Macron tudíž zvažuje, že hodí před palubu Němku Ursulu von der Leyenovou a do čela Evropské komise podpoří technokrata typu Maria Draghiho, exšéfa Evropské centrální banky. Němcům se ale taková představa ovšem těžce zajídá; rozhodně nehodlají přijít o nejvyšší post v EU.

Macron zjevně i tak evidentně míní, že je může „převálcovat“. Potenciálně i s Čínou v zádech. Tou Čínou, jejíž zadrhávání se podílí na úpadku německé ekonomiky.

Při státní návštěvě, jež začíná v neděli, Macron pohostí čínského prezidenta jako málokoho jiného. Francie má totiž značný zájem o čínské investice v zemi. Po večeři v Elysejském paláci vezme Macron Si Ťin-pchinga na výlet do Pyrenejí, do domu své babičky, kam jezdíval coby dítě.

To vše v době, kdy čínský režim pohrozil, že pokud EU a obecněji Západ bude do vzájemného obchodu klást překážky, třeba novými cly EU na čínská elektroauta, náklady boje s klimatickými změnami globálně stoupnou o 20 procent, čili o šest bilionů dolarů. Dostatečné snížení emisí se tak podle Pekingu citelně opozdí.

Čína, jenž svoji hrozbu opírá o studii britské konzultantské firmy Wood Mackenzie, se tak na snaží udržet v přízni – či ji získat – zeleně smýšlejícím lidem na Západě, různým environmentalistům a ekoaktivistům.

Doufá, že ti vyvinou na západní politiky, včetně Macrona, dostatečný tlak takový, že Západ nakonec nechá obchodu s Čínou celkem volný průběh i přes často skloňované bezpečnostní riziko. Mimochodem, je tedy zase o něco zřejmější, kdo je nyní klíčovým spojencem Číny na Západě…

V neposlední řadě Macron žádá revoluční změnu fungování Evropské centrální banky (ECB). Na dluh Francie a dalších vysoce zadlužených zemí by se „skládali“ občané celé eurozóny… ECB by Měla podle Macrona by být v důsledku tolerantnější k inflaci. Francii by to ulevilo od nákladů dluhu. Ovšem občané eurozóny by tím více ztráceli na kupní síle svých úspor a příjmů.

Podle francouzského prezidenta by Evropská centrální banka měla mít hned minimálně trojí mandát. Měla by totiž cílovat nejen inflaci, ale také ekonomický růst, přičemž by současně měla zohledňovat dekarbonizační úsilí. Jestliže by ECB sledovala hned tři cíle najednou, půjde o zásadní průlom, jenž ve světě, ani v dosavadní historii ECB nemá obdoby.

V současnosti je ústředním cílem centrálních bank v ekonomicky vyspělém světě zpravidla dosahování cenové stability, a to prostřednictvím cílování jen a pouze inflace. I když například americká centrální banka – Fed – naplňuje takzvaný duální mandát. Vedle cenové stability je jí cílem také plná – tedy maximální udržitelná – zaměstnanost.

Macron však návrhem zjevně sleduje ekonomický zájem Francie, případně jiných vysoce zadlužených států eurozóny. Náklady obsluhy dluhu těchto zemí totiž mají v nejbližších letech poměrně dramaticky narůstat.

Například ve Francii náklady obsluhy dluhu podle letošní prognózy tamní vlády stoupnou z loňských necelých 40 miliard eur na více než 70 miliard eur v roce 2027. Klíčovým důvodem tohoto nárůstu je kromě opakujících se deficitů veřejných financí také aktuální boj ECB s inflací, který způsobil výrazný růst úrokových sazeb napříč eurozónou, tedy i na dluhu francouzské vlády.

Ratingová agentura Fitch Ratings koncem dubna varovala, že Francie nejspíše nebude s to snížit minimálně do roku 2027 schodek svých veřejných financí pod úroveň tří procent hrubého domácího produktu (HDP).

Francie tak má alespoň v několika příštích letech porušovat základní pravidlo, na němž eurozóna stojí, tedy pravidlo právě nejvýše tříprocentního deficitu, jak jej už v 90. letech ustanovil Pakt růstu a stability. Bez něj by zřejmě nikdy se zavedením eura nesouhlasilo Německo. Korespondují s ním také maastrichtská kritéria pro přijetí eura.

Pokud by ale ECB do svého mandátu začlenila třeba právě dekarbonizační úsilí, jak žádá Macron, v důsledku by tolerovala vyšší inflaci. Lze totiž argumentovat, že dekarbonizační úsilí, například v podobě přechodu na dražší zelené energie či rozšiřování okruhu uplatnění emisních povolenek, je nákladné, tudíž přirozeně inflační.

Pokud by tedy ECB výraznější inflaci mohla zdůvodňovat právě dekarbonizací, a tu měla jako svůj další mandát, proti takto navýšené inflaci by nebojovala – tolerovala by ji. Tím pádem by i při výraznější inflaci, než je ta střednědobě dvouprocentní (současný cíl ECB, pozn. aut.), mohla ponechat své úrokové sazby bez navýšení, nebo je zvyšovat pozvolněji a mírněji než při současném mandátu.

Macronův návrh, který takřka jistě narazí na odpor fiskálně ukázněnějšího a inflačně averznějšího, avšak ekonomicky i politicky, jak víme, slábnoucího Německa, by sice znamenal, že náklady obsluhy dluhu Francie porostou pomaleji, avšak za tu cenu, že úspory a příjmy občanů eurozóny budou inflací znehodnocovány rychleji a výrazněji než dosud.

Ve výsledku by se vlastně lidé v eurozóně „skládali“ na to, aby se Francie nedostala do nebezpečné dluhové spirály, jež v extrémním případě končí platební neschopností.

Šlo by o tak zásadní proměnu fungování ekonomiky celé eurozóny, že by více na platnosti získal argument těch, kteří v Česku nyní volají po referendu o možném přijetí eura, přičemž toto své volání zdůvodňují tím, že eurozóna od roku 2004, kdy se do ní Česko vstupem do EU zavázalo vstoupit, doznala značných změn.

Ilustrační foto: Depositphotos.com

Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)

Zavřít reklamu
Sdílet článek
Diskuse 3
Sdílet článek

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  1. Pavel

    S tale slysime , jak se Nemecko chytlo do pasti ruskeho plynu , ale neni pravda trosku jina ?? nebyt te zmeny, mela by dnes Evropa levny prumysl, chemii, a jine podniky , ktere zdrhli do USA a Asie, Pravda mame plynu dost, ale velmi drahy oproti jmenovanym. Pokud se nekdo chytil do pasti , tak cela Evropa

  2. Marek

    Německo se chytlo do pasti samo,když si vypnuli všechny jaderné elektrárny. Ten nemocný muž Evropy bylo původně myšleno na Česko,protože tu byla stále vysoká inflace a v Evropě už dávno byla mnohem nižší. Tudíž je omyl označovat Německo za nemocného muže Evropy. Tak to nikdy nebylo řečeno,je to jen stokrát omílaná lež pana Kovandy!

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB