Prostor k růstu našeho největšího odvětví stále limituje nedostatek surovin a komponent a s ním spojený problém nefunkční mezinárodní logistiky ovlivňující tolik oblíbený just-in-time přístup velkých společností, ke kterým se přidal bezprecedentní nárůst nákladů.
Zvyšující se náklady jsou stále větším problémem, který se průmyslové firmy snaží přenášet na své zákazníky. Že se to částečně daří, potvrzuje dosavadní vývoj výrobních cen, nicméně tlak rostoucích cen energií posiluje inflační tendence i do budoucna. Vzhledem k subdodavatelské pozici tuzemského průmyslu se tato situace nejspíše negativně propíše i do finančních výsledků tuzemského průmyslu.
Očekávané zpomalování výroby vyplývá i z vývoje nových zakázek. Tvrdá data za březen už vlastně přesně toto přesně naznačovala. Tehdy sice objednávky vykazovaly ještě nárůst, avšak byl spíše inflační, než reálný.
Ve čtvrtek zveřejněný květnový průzkum už dokonce hovoří o poklesu a stornech. Není to ovšem nic až tak překvapivého, když se podíváme na průzkum Evropské komise, který už v pondělí snížení zakázek potvrdil téměř ve všech významných oborech tuzemského průmyslu, včetně toho automobilového.
Průmysl ještě v prvním čtvrtletí výrazně přispěl k dobrým výsledkům ekonomiky, avšak s ohledem na zhoršující se situaci bude jeho pozitivní vliv rychle slábnout. Je to vidět nejenom na zmíněných zakázkách, ale i na očekávaném vývoji zaměstnanosti. Firmy totiž začínají být stále skeptičtější, nejenom pokud jde o růst výroby, ale i v případě nabírání dalších pracovníků.
Na druhou stranu ani čtvrteční ani pondělní průzkum rozhodně nenaznačuje tvrdé „přistání“, jaké jsme viděli třeba po americké finanční krizi. V každém případě průmysl se bude dál muset vypořádávat s prudkou inflací (extrémně drahými energiemi), logistikou a nejistotou pramenící z důsledků války na východě.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
