Po celé analyzované období – tedy roky 1993 až 2017 – převyšovaly vklady domácností jejich úvěry u bank. Ke konci loňského roku to bylo o 772 miliardy korun. Nejvíce peněz drží domácnosti na běžných a spořicích účtech, zatímco termínované vklady jsou zejména od poslední krize v závěru minulé dekády výrazně méně populární.
Nárůst prostředků na běžných účtech svědčí o přetrvávajícím konzervatismu části českých domácností a o tom, že si chtějí držet pohotovou finanční rezervu pro nenadálé potřeby.
„Nárůst objemu prostředků, držených na běžných a spořicích účtech v poslední dekádě, souvisí také s poklesem úrokových sazeb na termínovaných vkladech na rekordně nízké úrovně,“ vysvětluje docent Petr Teplý z Fakulty financí a účetnictví VŠE, jeden z autorů studie.
Jenže příznivý vývoj celkového objemu vkladů u bank zastírá rozdíly mezi domácnostmi. Lze totiž přepokládat, že jedna skupina domácností si peníze ukládá, zatímco druhá skupina domácností si je půjčuje.
Nemusí to platit ve 100 % případů, ale dá se očekávat, že to ve značné míře tak bude, konstatovala asociace ve své tiskové zprávě. „Z hlediska strukturálního pohledu může být tento ukazatel stabilní (jedni spoří a druzí si půjčují), ale přitom může docházet k předlužení určité skupiny domácností,“ upřesňuje docent Teplý.
Co na to statistici a statistiky
Na finanční situaci tuzemských domácností se v jednom ze svých letošních šetření zaměřil také Český statistický úřad (ČSÚ). Zjišťoval, zda má některý člen bankovní účet, či jak domácnosti pravidelně spoří. A zkoumal také zadlužení a schopnost splácet včas půjčky.
Schopnost ušetřit měsíčně nějakou částku uvedlo podle statistiků 67 % domácností. „Tento podíl výrazně roste s výší příjmu a s přítomností druhé dospělé osoby v domácnosti. U domácností, které tvoří jen jedna dospělá osoba, ale tento podíl nepřesahuje dvě třetiny, přičemž mezi samoživitelkami s dětmi nedokáže našetřit měsíčně žádnou kladnou částku dokonce více než polovina,“ vysvětluje Michaela Jirková z ČSÚ. Podobně jsou na tom jednotlivci ve věku 65 a více let.
Poměr, kolik jsou schopny domácnosti našetřit vůči svým příjmům, je v průměru 10,6 %. Tato míra úspor je napříč všemi typy domácností víceméně stabilní, s růstem příjmů roste jen nepatrně a s přítomností dětí klesá jen mírně. Bez ohledu na výši příjmů a složení domácnosti si tedy každý typ domácnosti měsíčně průměrně odkládá do úspor přibližně jednu desetinu svých disponibilních příjmů.
Dluhové zatížení domácností roste
Podle mezinárodních srovnání je sice zadluženost českých domácností menší nebo dokonce výrazně menší, než je tomu v případě některých vyspělých ekonomik, avšak ekonomická vyspělost země je jen jedním z měřítek pro posouzení přiměřenosti této zadluženosti.
Roli hrají i další faktory, jako například tradice nájemního či vlastnického bydlení, hospodářská politika a s ní spojená úroveň zadlužení ostatních sektorů, rating země a z něj pramenící úroková míra u spotřebitelských úvěrů.
Nelze také přehlédnout, že roste dluhové zatížení domácností, tedy stav spotřebních úvěrů a úvěrů na bydlení v poměru ke mzdám a k platům. „Růst tohoto poměru z 0,14 (1997) na 1,02 (2017) signalizuje, že zadluženost pomáhala stimulovat ekonomický růst, ale prostor jejího dalšího růstu se postupně vyčerpává,“ říká druhý z autorů studie, profesor Martin Mandel z VŠE.
„Pro necelou třetinu domácností znamená zadlužení velkou zátěž, pro více než polovinu určitou zátěž a pouze pro každou dvanáctou domácnost – z těch, které tyto půjčky mají – nepředstavuje jejich splácení vůbec žádnou finanční zátěž,“ konstatuje Jirková z ČSÚ.
V letošním šetření ČSÚ uvedla problémy platit v termínu nájemné 2,6 % domácností, platby za energie 1,8 % domácností, splátky úvěrů na bydlení 1,1 % a splátky ostatních půjček 5,4 % z těch, kterých se takovéto splátky týkají. Vedle toho uvedla 2,2 % domácností, že za posledních 12 měsíců alespoň jednou nebyla schopna zaplatit včas některou z plateb za telefon, internet, zdravotní péči, vzdělávání atd.
Poučení z krizového vývoje
Pohled na celkovou majetkovou situaci domácností ukazuje, že jako celek bohatnou a jejich čisté jmění se zvýšilo za posledních deset let o téměř dvě pětiny.
S příchodem krize před deseti lety některé domácnosti začaly přesouvat své prostředky do – dle jejich názoru – bezpečnějších aktiv jako jsou nemovitosti, půdy a cennosti.
Podíl bytových nemovitostí na hodnotě fixních aktiv se prakticky neměnil a držel se okolo 91 %, a to přes růst ceny nemovitostí. Rychle rostla finanční aktiva: Oběživo a vklady o 58 %, účasti a podíly v investičních fondech o 53 %, pojistné a penzijní rezervy o 67 %.
„Domácnosti se v posledních deseti letech naučily hledat možnosti, jak své prostředky lépe zhodnotit prostřednictvím investování do dlouhodobě výnosnějších finančních aktiv,“ vysvětluje Miroslav Zámečník, ekonomický analytik ČBA.
Ve finančních aktivech domácností vůbec nejrychleji rostlo držení dlouhodobých cenných papírů ze 17 miliard korun na 152 mld. Kč (tj. na bezmála devítinásobek). „Tento růst svědčí o rychle rostoucím zájmu domácností o institucionální dluhopisy tuzemských i nadnárodních společností,“ uzavírá docent Teplý.
