Podobná dynamika funguje také v ekonomikách, jenže v nich momentálně hlavní hybná síla chybí, a proto lze také očekávat jen nízký ekonomický růst. Co by si z toho měli odnést investoři ohledně toho, kam nasměrovat své peníze?
Zkusme aplikovat fyzikální zákony na ekonomiku. Když jsou nezaměstnanost a úrokové sazby vysoko a zároveň je nízká úroveň zadlužení, máme potenciální energii, která může být přeměněna na kinetickou – tedy na ekonomický růst. Gravitaci (hlavní hybnou sílu) v tomto případě nahrazuje snižování úrokových sazeb. Toto nastavení zaručí, že v následujících obdobích ekonomika poroste.
Ovšem jakmile nezaměstnanost klesne na nízké úrovně, úrokové sazby se sníží na nulu nebo blízko k nule a k tomu ještě vzrostou dluhy, má ekonomika nízkou potenciální energii, a tudíž jí chybí i hlavní hybná síla. Proto lze očekávat jen nízký ekonomický růst. A to je přesně situace, ve které se řada světových ekonomik momentálně nachází.
Nízká nezaměstnanost, vysoké dluhy a nízké úrokové sazby jsou dnešní realitou v drtivé většině vyspělých ekonomik. Například třicetiletý průměr míry nezaměstnanosti v USA je šest procent a dnešní nezaměstnanost je na úrovni čtyř procent. Německý třicetiletý průměr nezaměstnanosti je 7,5 % a současná nezaměstnanost je na úrovni tří procent.
Vysoké dluhy jsou dnes standardem. Poměr veškerých dluhů (soukromých i veřejných) k hrubému domácímu produktu přesahuje v USA, Eurozóně i Japonsku 300 procent. A úrokové sazby jsou v některých zemích dokonce záporné.
Proto není divu, že vyspělým ekonomikám chybí hybná síla, která by zajistila silný hospodářský růst. U toho důvodu jsme dnes svědky „nemastného neslaného“ růstu a v blízké budoucnosti se to pravděpodobně nezmění. Jak tedy potom investovat, respektive do čeho?
Máme dvě možnosti. První je hledat ekonomiky, kde existuje potenciální energie nebo kde už pomalinku probíhá kinetická energie. V tomto případě hledáme ekonomiky, kde jsou vyšší úrokové sazby, vyšší míra nezaměstnanosti a nižší dluhy. V tomto případě se musíme ohlížet po rozvíjejících se trzích, které výše uvedené atributy mají. Skýtají vyšší potenciální výnos, ovšem za cenu vyššího rizika.
Druhou možností je zůstat ve vyspělých ekonomikách a smířit se s nevýrazným hospodářským růstem. V krátkém období v těchto ekonomikách existuje poměrně nízká pravděpodobnost, že dojde k ekonomické recesi vyvolané zvyšováním úrokových sazeb. Centrální banky si jsou totiž vědomi hybné síly, a tudíž nezastaví onu kinetickou energii prostřednictvím zvyšování sazeb a budou raději preferovat mírné přestřelení inflačního cíle.
Další pozitivní zprávou je, že bohatství, které se v dané ekonomice vytvoří, se musí zákonitě také nějakým způsobem rozdělit mezi jednotlivé příjemce v rámci daného roku (mzdy, zisky, úroky, daně a podobně). Proto v rámci tohoto ekonomického prostředí má smysl s přiměřenou mírou rizika investovat do zaběhnutých a stabilních firem prostřednictvím akcií či dluhopisů.
Tyto firmy totiž budou generovat stabilní tržby, cash flow, úroky, zisky a dividendy. Je to dáno tím, že je nízká nezaměstnanost, tudíž spotřeba je na slušné úrovni a zaběhnuté společnosti, přestože neporostou, tak budou mít své zákazníky a budou vyplácet dividendy. V tomto případě sice hrozí inflační tlaky, ale zdá se, že centrální banky vyspělých ekonomik jsou ochotné krátkodobě přivřít nad zvýšenou inflací alespoň jedno oko.
Samotný nízký růst vyspělých ekonomik tedy není žádnou investiční katastrofou, před kterou bychom se měli bránit různými alternativními investicemi. Současné ekonomické klima je nutno brát jako realitu a spíše investovat do ověřených firem, než do růstových příběhů slibující raketové výnosy.
Autor je člen investičního výboru společnosti Broker Trust
(Redakčně upraveno)
