Kam Češi schovávají zlato? Třeba do pračky či pod kurník

Jeden klient, více schovávaček: Pračka, police s kompoty, něco pod parapetem, a jedna pod kobercem. Další jsou rovněž zajímavé: Psí bouda či pod tenkou vrstvou betonu v základové desce kurníku nebo kůlny.

Toto rodinné tajemství ale může doslova skončit v hrobě, aniž dědicové cokoliv tuší. Pak se to třeba dozví, ale nemovitost už může být dávno prodána. Věřte nebo ne, ale i to stalo. Na severu Čech. Nejlepší je, že současný vlastník o pokladu pod kůlnou nemá ani potuchy.

Mrazák, plyšoví medvídci, duté knihy nebo skrývačka za nimi, to jsou profláknuté skrývačky, kam případný zloděj půjde nejdříve.

Naši předkové schovávali šperky či kousky zlata ve dvojitém dně masivních skříní nebo v zákoutích kamen či za trámy na půdě. Jenže, kam dnes s cihličkou? Do lehoučké skříně z Ikea? Nebo že bychom ho schovali do tepelného čerpadla?

 Psali jsme

Anonymizace vlastnictví: Daňový ráj můžete mít i doma

Pro úkryt zlata jsou vždy lepší menší cihličky nebo více slitků než jeden větší kus. Schovají se na více míst a v případě potřeby oběživa se lépe prodávají.

Zlato se každopádně běžně ukládá do domácího trezoru, bankovní bezpečnostní schránky nebo u úschovních firem. Většina střadatelů má zlato v pojištěných bezpečnostních schránkách.

To vyžaduje podpis smlouvu o úschově a poučení o zákonu proti praní špinavých peněz. Uložení pak není anonymní. Schránka v bance stojí od 1 500 do tří tisíc korun ročně. Dvojnásobek pak u sejfových společností.

Pokud je zlato uloženo ve Švýcarsku (sice je v schengenské zóně, ale není členem Evropské unie, pozn. aut.) a vyváží se ze země, měl by se převoz hlásit celníkům. Zlato je totiž v EU považováno za hotovost. Při vstupu do Evropské unie navíc existuje povinnost oznámit hotovost vyšší než 10 tisíc eur.

 Psali jsme

Češi si za poslední dva roky pořídili přes pět tun investičního zlata