Výše důchodu se neřídí podle toho, v jaké zemi je podaná žádost, ale rozhoduje součet dílčích částekzdroj: Redakce

PORADNA: Pro přiznání důchodu je nutné doložit i pojištění placené při práci v zahraničí

Jak si pojistit, že zaslouženému nástupu do starobního či jiného důchodu nebudou bránit administrativní překážky, i jak nepřijít o každoroční přepočítání výše penze? Těmito tématy jsme se zabývali v minulých týdnech v naší Poradně. Dnes náš miniseriál věnovaný důchodům zakončíme radami těm, kteří pracovali, resp. si platili důchodové pojištění v cizině a nyní jsou v nejistotě, kdo a v jaké výši jim bude na odpočinku platit.

A těchto lidí není, jak by se možná zdálo, zrovna málo. Česká práva sociálního zabezpečení (ČSSZ) registruje z žádostí o důchod zhruba desetinu takových, v nichž žadatelé uvádějí, že část života pracovali v zahraničí. A zatímco dříve šlo o práci především na Slovensku, postupně narůstá počet žádostí uvádějících, že si lidé také platili důchodové pojištění v dalších zemích EU.

ZÁKLADEM JE ZAHRANIČNÍ POTVRZENÍ

Žadatelé, kteří pracovali v jednom či několika státech v rámci EU, mají na své straně evropská koordinační nařízení a mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení, které zahrnují princip sčítání dob pojištění. Díky tomu jsou osoby, které pracovaly ve více zemích, ve stejném postavení jako ti, kteří zůstávali výhradně doma.

Je si však k tomu nutné zajistit potvrzení instituce, která je v daném státě garantem důchodového pojištění. Jen tak se doba důchodového pojištění získaná v jiném státě, s nímž má ČR odpovídající smlouvu o sociálním zabezpečení, může zohlednit při posuzování žádosti o český důchod. Dobu odpracovanou na území nesmluvního státu lze započítat jen v případě, že by si žadatel po celou dobu práce v zahraničí platil v ČR důchodové pojištění. Toto pravidlo platí nejen pro starobní, ale také invalidní či pozůstalostní důchody.

PROČ JE DŮLEŽITÉ SČÍTAT?

Je však nutné připomenout, že žádost o český důchod se posuzuje výhradně českou legislativou, nepřihlíží se tedy k zákonům země, kde žadatel strávil část života. Což může někoho zklamat, pokud počítá s hranicí důchodového věku či povinnou dobou pojištění, které platí v zahraničí a jsou případně nižší než u nás. Na druhou stranu v případě, že náš občan žádá o důchod z několika států, může mu být každý přiznán nejen v různé výši, ale také od jiného data podle místních zvyklostí.

K čemu je tedy dobré doby pojištění sčítat? Především proto, že kdyby princip sčítání nefungoval, často by se stalo, že by žadatel nedosáhl na důchod ani v jedné ze zemí, kde strávil část svého pracovního života. Může tedy dojít k tomu, že z určité země dostává občan jen minimální částku, ale důležitá je především doba tamního pojištění, kterou se může prokázat.

Žádost o důchod tedy mohou lidé uplatnit i v zahraničí, kde momentálně bydlí nebo pracují. Tamní instituce zabývající se žádostmi o přidělení důchodu předložené údaje nejen zpracovávají, ale také si vyžádají podklady nezbytné k rozhodování o nároku na důchod a jeho výši z jiných smluvních zemí, kde žadatel pracoval a byl pojištěn. Žadatel pak obdrží rozhodnutí o důchodu od instituce toho státu, kde si podal žádost.

NEZÁLEŽÍ NA ZEMI, ALE PODÍLECH

A výše důchodu? Neřídí se podle toho, v jaké zemi je podaná žádost, ale rozhoduje součet dílčích částek. Každý stát, kde občan pracoval a splnil podmínky nároku na důchod, mu totiž přizná důchod jen ve výši odpovídající době pojištění v dané zemi. A tuto výši si každý ze „smluvních“ států určuje především podle národních předpisů.

Pro důchod přiznaný v zahraničí si obvykle není nutné jezdit, bývá zpravidla zasílán do země, kde má žadatel trvalé bydliště nebo kontaktní adresu. Tu je třeba předložit jako součást žádosti, což samozřejmě platí i v případě, pokud občan žádá ČSSZ, aby mu důchod zasílala do zahraničí.

Při žádosti o důchod, když se můžeme prokázat pracovním pojištěním za dobu strávenou v zahraničí, si musíme dát pozor na to, že:

  1. Je nezbytné získání potvrzení o době pracovního pojištění od příslušné zahraniční instituce. Jen tak se doba strávená pracovně (studiem) v zahraničí může započítat do nároku na získání důchodu podle místních pravidel.
  2. Žádost o český důchod se posuzuje výhradně českou legislativou, obdobně to platí pro žádosti podané v zahraničí.
  3. Žádost o důchod mohou lidé uplatnit i v zahraničí, kde momentálně bydlí nebo pracují. Tamní instituce údaje nejen zpracovávají, ale také si vyžádají podklady z jiných smluvních zemí, kde žadatel pracoval a byl pojištěn.
  4. Žadatel obdrží rozhodnutí o důchodu od instituce toho státu, kde si podal žádost.
  5. Výše důchodu se neřídí podle toho, v jaké zemi je podaná žádost, ale rozhoduje součet dílčích částek. Každý stát přizná důchod ve výši odpovídající době pojištění v dané zemi.
  6. Pro důchod přiznaný v zahraničí si obvykle není nutné jezdit, bývá zasílán do země, kde má žadatel trvalé bydliště nebo kontaktní adresu. Tu je třeba předložit jako součást žádosti.

Eliška Páleníková

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *