K takovým gestům se však není třeba uchylovat. Práce nad rámec pracovní doby je podle legislativy prací přesčas a jako taková by měla být náležitě ohodnocena. Buď příplatkem ve výši minimálně 25 % průměrného platu (125 % běžné hodinové sazby), nebo náhradním volnem v počtu hodin, v jakém byla odvedena práce přesčas, ale už bez příplatku.

POZOR NA KRÁCENÍ ODMĚNY

Ale pozor! Náhradní volno náleží zaměstnanci místo přesčasového příplatku, odměna za práci přesčas se mu tím nekrátí. Pokud tedy pracoval 4 hodiny přesčas, správný výpočet je, že dostane buď zaplaceny 4 hodiny 100 + 25 % průměrné mzdy, nebo 4 hodiny 100 % mzdy a 4 hodiny náhradního volna.

Příplatek zaměstnanci náleží, pokud mu zaměstnavatel náhradní volno neposkytne během následujících tří kalendářních měsíců.

PŘESČAS NAŘIZUJE ZAMĚSTNAVATEL

Je však třeba splnit několik podmínek. Tou základní je, že práci přesčas nařizuje (nebo s ní souhlasí, resp. děje se s jeho vědomím) zaměstnavatel a může to udělat jen ze závažných provozních důvodů, a tedy výjimečně ve chvíli, kdy nebylo možné práci vykonat během pracovní doby a není možné ji odložit do druhého dne. Co jsou závažné provozní důvody, však zákoník práce nespecifikuje, takže záleží na posouzení zaměstnavatele.

Za práci přesčas není možné automaticky považovat situaci, kdy zaměstnanec nestíhá a rozhodne se, že v určitý den zůstane v práci o nějakou hodinku déle, protože práce přesčas není vykonávaná zbytečně dlouho a bez souhlasu zaměstnavatele. Naproti tomu se za ní dá považovat model, kdy manažer zadá takové množství práce, které není možné zvládnout v řádné pracovní době, takže se práce přesčas již tímto zadáním předpokládá. Když však zaměstnavatel nechce, aby pracovník byl v práci přesčas (a pracovník tvrdí, že jinak se úkol zvládnout nedá), musí mu práci přesčas vysloveně zakázat, nebo mu v ní zamezit. Pak už by mělo být jasno, že kdo mlčí – souhlasí.

Zaměstnavatel však nesmí nařizovat přesčasy neomezeně, jak to ostatně před časem reklamovali lékaři během své stávky. Nařízená práce přesčas nesmí u manažerů přesáhnout 416 hodin ročně, u jejich podřízených pak 150 hodin, i když smluvně se také u nich může hranice posunout až na 416 hodin. Týdně (sedm na sebe navazujících dní) pak nesmí přesáhnout 8 hodin.

POZOR NA PRACOVNÍ SMLOUVU

Podstatnou informací však je, že do tohoto limitu se nezapočítávají hodiny přesčas, ze které zaměstnanci dostali náhradní volno. A také skutečnost, že nařízenou práci přesčas není možné odmítnout bez závažných důvodů. Zaměstnancům, kteří mají individuálně sjednanou kratší pracovní dobu, není možné práci přesčas nařídit, je možné se s nimi dohodnout.

Totéž platí pro zaměstnance, kteří pečují o dítě mladší jeden rok). Nařídit ani dohodnout se o práci přesčas není možné s těhotnými a mladistvými zaměstnanci. Při sjednané kratší pracovní době se však o práci přesčas jedná až po naplnění stanovené pracovní doby (obvykle 40 hodin), protože jinak by byli zaměstnanci se zkráceným úvazkem nepřiměřeně zvýhodněni.

Po novele zákoníku práce v roce 2012 je pro všechny zaměstnance možné dohodnout mzdové podmínky tak, že v sobě již zahrnují maximálně povolený počet přesčasových hodin. Pak je nutné stanovený počet hodin (maximálně 416 hodin ročně) odpracovat bez příplatku.

Naproti tomu o práci přesčas (s příplatkem 25 %) jde u zaměstnanců, jejichž pracovní zařazení běžně nevyžaduje práci o svátcích nebo víkendech, ale zaměstnavatel jim v tyto dny práci nařídí. Pak jim kromě mzdy a příplatku za práci ve dni volna náleží o příplatek za přesčasovou práci (opět min. 25 %).

Jak si pohlídat práci přesčas?

1. Práci přesčas nařizuje, nebo s ní souhlasí, zaměstnavatel. Pokud je v zákoníkem práce stanoveném rozsahu, zaměstnanec ji nesmí odmítnout.
2. Za práci přesčas náleží pracovníkům kromě mzdy i příplatek ve výši minimálně 25 % průměrného výdělku. Místo příplatku pak náhradní volno v odpovídajícím počtu hodin.
3. Za práci přesčas není možné automaticky považovat situaci, kdy se zaměstnanec rozhodne, že v určitý den zůstane v práci déle.
4. Nařízená práce přesčas nesmí u manažerů přesáhnout 416 hodin ročně, u podřízených 150 hodin (smluvně až 416 hodin). Týdně nesmí přesáhnout 8 hodin.
5. Do tohoto limitu se nezapočítávají hodiny přesčas, ze které zaměstnanci dostali náhradní volno
6. V pracovní smlouvě může být povinnost přesčasových hodin již zahrnuta a platově zohledněna, pak příplatek odpadá.