Ministr financí Olaf Scholz již uvedl, že je německá vláda ochotna povzbudit ekonomiku fiskálním stimulem ve výši až 50 miliard euro. Plánovaná opatření se pravděpodobně budou týkat přijímání zaměstnanců na krátkodobé úvazky či úprav sociálního systému. Z toho lze usuzovat, že německé hospodářství bude nadále zatěžováno vysokým zdaněním, které se následně přerozdělí podle vládních priorit.
Podtrženo a sečteno – Spolková republika pod vedením kancléřky Angely Merkelové hodlá řešit ochlazování ekonomiky růstem vládních výdajů. Ty pravděpodobně zmírní nejpalčivější sociální problémy, které mohou nastat kvůli růstu nezaměstnanosti. Je však s velkým otazníkem, zda fiskální stimuly povedou k obnovení svižného tempa ekonomického růstu.
Oproti tomu největší ekonomika za Atlantským oceánem využívá odlišných nástrojů na podporu hospodářství. Vláda Donalda Trumpa zavedla daňovou reformu, která narušila globální toky investic. V roce 2018 jsme tak byli svědky, že poprvé od roku 2005 se do Spojených států dostávalo více kapitálu, než odtékalo do zahraničí. Větší množství kapitálu v americké ekonomice následně popohánělo ekonomický růst i burzovní indexy.
Na nových datech o americkém hospodářství se však začíná ukazovat, že stimul skrze daňovou reformu měl spíše krátkodobý efekt. Toho si je zřejmě vědom i Donald Trump, který se snaží prosazovat další opatření na podporu ekonomiky. Tentokrát se zaměřuje na měnovou politiku. Již delší dobu proto probíhá spor prezidenta Spojených států se šéfem americké centrální banky (Fed) Jerome Powellem o nastavení úrokových sazeb.
Donald Trump nově prohlásil, že by Fed měl snížit úrokové sazby minimálně o jeden procentní bod. Dále by Fed mohl přistoupit k odkupu státních dluhopisů. Tím by se výrazně uvolnila měnová politika Spojených států, což by vedlo ke stimulaci hospodářského růstu. Pravděpodobně by též oslabil dolar, což by pomohlo americkým exportérům na zahraničních trzích. Na druhou stranu je v takovém případě nutné počítat s růstem inflace. Ta přitom může být navyšována i kvůli novým celním opatřením vůči Číně.
Jak je patrné, největší ekonomika na evropském kontinentu se od největší ekonomiky na americkém kontinentu odlišuje v přístupu k hospodářské politice. Bude zajímavé sledovat, zda se ukáže jako úspěšnější strategie Angely Merkelové nebo Donalda Trumpa. Již nyní je však zřejmé, že se ideová východiska na obou stranách Atlantiku od sebe vzdalují, což do budoucna může vytvářet nepříjemné konflikty.
Autor je hlavní ekonom společnosti BH Securities
(Redakčně upraveno)
To je známé . Americká koncepce je dlouhodobě o svobodě , nezávislosti a konkurenci . Naproti tomu evropský přístup je o regulacích , uvalování spotřebních daní a zdaňování základních potřeb.