První sčítání v samostatném Československu prováděl nově založený Státní úřad statistický. Podle výsledků sčítání v roce 1921 bylo na území dnešní České republiky 10 009 480 obyvatel. O devadesát let později, dle sčítání v roce 2011, žilo v Česku 10 437 000 obyvatel. Při prvním československém sčítání byl proveden i soupis bytů, a to v aglomeracích, které měly alespoň 20 tisíc obyvatel.
„Za nejdůležitější se považovalo zjištění národnosti obyvatelstva. Mělo totiž do jisté míry potvrdit oprávněnost vzniku samostatného Československa. Národnost se zjišťovala podle nové definice odvozené od tzv. kmenové příslušnosti, za jejíž projev se považoval mateřský jazyk. Tím se měla odstranit dřívější definice národnosti určovaná podle obcovací řeči, která prý nahrávala německému jazyku,“ vysvětluje předseda Českého statistického úřadu Marek Rojíček.
Významnou charakteristikou bylo také povolání obyvatelstva. Zjištěná zaměstnání se pak porovnávala s těmi, která byla zaznamenána v roce 1914. Cílem bylo identifikovat sociální a profesní přesuny mezi dobou předválečnou a poválečnou. Obyvatelstvo bylo sčítáno pomocí sčítacích archů pro domácnost, jak to bylo obvyklé u sčítání předválečných. Data se zpracovávala na Powersových děrnoštítkových strojích. Výsledky prvního československého sčítání lidu byly publikovány v sedmi svazcích edice Československá statistika.
Další sčítání lidu následovala v letech 1930, 1950, 1961, 1970, 1980, 1991, 2001 a 2011. Na realizaci cenzů se od roku 1980 podílel i Josef Škrabal, ředitel odboru statistiky obyvatelstva ČSÚ: „Výsledky tehdy byly sečteny ve velmi krátkém čase, za rok a půl. Zpracovávaly se na sálovém počítači Cyber 180. Při posledním sčítání v roce 2011 jsme díky modernějším technologiím a možnosti vyplňování formulářů přes internet měli první výsledky do tří měsíců.“
