Martin byl nadějným sportovcem. Když se začal častěji zadýchávat než jeho vrstevníci, zpočátku tomu on, ani jeho rodiče nevěnovali pozornost. Jakmile ale musel každých sto metrů zastavit, aby „popadl dech“, a nemohl ani vyjít schody, bylo jasné, že to není jen tak. Po sérii vyšetření si nakonec Martin vyslechl diagnózu, která ho trápí dosud – plicní hypertenze.
Touto nemocí trpí tisíce pacientů. Zvyšuje se u ní krevní tlak v plicích, což vede k nadměrné námaze pravé komory srdeční, která se postupně zvětšuje a může postupně selhat. Zároveň se nedostatečně okysličuje krev, proto pacienti trpí dušností, únavou nebo závratěmi a mdlobami.
Právě na tuto neděli (5. května) připadá Světový den plicní hypertenze, kdy se vybrané významné budovy v Praze, Brně a Olomouci nasvítí modrým světlem. Důvodem je to, že pacientům kvůli nemoci často modrají rty. Cílem světového dne je od roku 2012 zvýšit povědomí a informovanost veřejnosti o tomto onemocnění a také upozornit, že touto diagnózou mohou trpět už i děti – jako Martin.
„Bylo mi asi osm let, když jsme moje potíže poprvé začali řešit s lékaři. Nejprve měli podezření na astma, ale brzy jsme se přesunuli na kardiologické oddělení. Skončil jsem tehdy v Dětské nemocnici v Brně a poprvé slyšel diagnózu plicní hypertenze,“ vzpomíná Martin, kterému je nyní třiadvacet let. (Redakce FAEI.cz má jeho plné jméno k dispozici, pozn. red.).
Život s hadičkou v srdci
Tehdy mu ještě vážnost nemoci příliš nedocházela, spíše mu vadilo, že musí trávit letní prázdniny v nemocnici. Tam mu lékaři poprvé zavedli do srdce katetr z pumpy, která přímo do plicních cév dávkuje lék. Díky tomu se mohl poměrně rychle vrátit zpět do života.
„S hokejem byl samozřejmě konec, skončil jsem i s tenisem. Pár let trvalo, než jsem se dostal do stavu, kdy bych se cítil úplně normálně a mohl zase sportovat. Do školy jsem ale chodil bez omezení,“ vypráví Martin. Na život s hadičkou v srdci si zvykl poměrně rychle. Stejně tak jeho rodiče, kteří se museli naučit správně míchat a dávkovat léky, bez nichž by se Martinův stav začal opět horšit.
„Jasně, že v dospívání to nebylo úplně příjemné, nemohl jsem dělat to, co ostatní, třeba jezdit na tábory nebo školy v přírodě. Rodiče se o mě báli a musel jsem být pod dohledem nebo museli jezdit se mnou,“ říká.
Přes střední elektrotechnickou školu se později dostal až ke studiu filmařiny na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Na jeho volbě se podílela i jeho nemoc. „Bůh ví, co bych teď dělal, nebýt plicní hypertenze. Pravdou je, že při různých hospitalizacích jsem na filmy koukal hodně, a i později mě to k nim táhlo, proto jsem začal dělat osvětlovače a později kameramana,“ říká Martin.
Jakmile se naučil dávkovat si léky, mohl se více osamostatnit. Jak sám říká, nemoc jej v ničem neomezuje. „Mohu studovat, ale i sportovat nebo cestovat. V tuto chvíli je nemoc stabilizovaná, nijak se nezhoršuje a většinu času o ní ani nevím,“ svěřuje se mladý pacient.
Nemoc se musí odhalit včas
Martin měl vlastně štěstí, že jeho vážné onemocnění odhalili lékaři včas. Pokud někdo nemůže popadnout dech nebo ho tlačí na hrudi, může si dotyčný myslet, že jen nemá dobrou kondici. Podobné příznaky se navíc příliš neliší od jiných nemocí.
Lékaři proto upozorňují, jak důležitá je včasná diagnostika. Pacienty může ochránit od vážných zdravotních následků, nebo dokonce smrti. Pokud se chorobu podaří odhalit včas, mají díky inovacím v léčbě velkou naději na normální život.
Diagnóza plicní hypertenze se podle studií týká až jednoho procenta populace a nejčastěji ji lékaři objeví jako komplikaci jiného onemocnění srdce a plic. Má ovšem také mnoho jiných příčin. Za jejím vznikem mohou stát autoimunitní onemocnění nebo plicní embolie.
„Při plicní hypertenzi dochází ke zvýšené námaze pravé komory srdeční, která se postupně zvětšuje. To může vést k jejímu postupnému selhání. Zároveň se nedostatečně okysličuje krev, proto pacienti trpí dušností, únavou nebo závratěmi a mdlobami,“ říká profesor Pavel Jansa, kardiolog z II. interní kliniky – kliniky kardiologie a angiologie Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Častým, ale již pozdním příznakem jsou podle něj otoky kotníků a nohou. Protože je onemocnění relativně vzácné, lékaři tuto možnost zvažují až mezi posledními. „Léčba choroby v pokročilém stadiu je mnohem složitější, proto je důležité se k diagnóze dopracovat co nejdříve. Bohužel se stává, že pacienti se nejdříve léčí například na astma,“ konstatuje profesor Jansa.
Pokud však dušnost nelze odůvodnit jiným onemocněním, měl by pacient absolvovat ultrazvuk srdce a následně navštívit specialisty. I proto byly nedávno aktualizovány doporučené postupy pro léčbu těžkého astmatu a pro praktické lékaře doporučené postupy pro chronickou tromboembolickou plicní nemoc.
Stovky nových pacientů ročně
V posledních letech díky fungujícímu systému referujících pracovišť pozorují lékaři nejen rostoucí počty diagnostikovaných pacientů s plicní hypertenzí u dospělých, ale objevují se i pacienti v adolescentním či dětském věku.
„V posledním roce jsme ve spolupráci s dětskými kardiology zahájili léčbu u několika dětí. Současná terapie, zejména ta včasná, skýtá velkou šanci na významné zlepšení obtíží a prognózy malých a velkých pacientů,“ říká kardiolog Pavel Jansa.
Dodal, že v posledních letech odstartovalo několik slibných studií s moderními léčivými přípravky, které pomáhají snižovat tlak v plicích. „Pokroky děláme také v oblasti léčby plicní hypertenze po plicní embolii, kde se kromě chirurgické léčby nově významně uplatňuje miniinvazivní léčba katetrizační a farmakoterapie. Díky tomu jsme dokázali výrazně snížit úmrtnost na tuto nemoc, ale hlavně pacientům prodloužit kvalitní život,“ dodává profesor Jansa.
Ve srovnání s dobou před dvaceti lety tak podle něj mají lékaři v rukou naprosto nevídané prostředky. Se vzácnými formami plicní hypertenze se v Česku léčí přibližně tisícovka pacientů, každý rok jich pak 150 až 200 přibude. Podle odhadu lékařů další stovky lidí o své nemoci vůbec neví.
V současné době jsou v Česku tři specializovaná centra pro léčbu plicní hypertenze: II. interní klinika – klinika kardiologie a angiologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Kardiologická klinika IKEM a I. interní klinika – kardiologická, Fakultní nemocnice Olomouc.
