Československá koruna byla ustavena zákonem č. 84 z 25. února 1919, na jehož základě byly mezi 3. až 19. březnem 1919 staženy a okolkovány rakousko-uherské bankovky, které pak postupně až do července 1920 nahrazovaly nové československé státovky.

Stokorunová státovka byla vydána 15. dubna 1919. Navrhl ji Alfons Mucha.

Proč právě koruna?

Název koruna jakožto symbol monarchie razící mince byl od středověku častý. Dosud ho používá většina skandinávských států (Dánsko, Norsko, Švédsko, Island a do přechodu na euro do konce roku 2008 Slovensko a na konci roku 2010 Estonsko.

Na českém území byla zavedena rakousko-uherská koruna měnovou reformou 2. srpna 1892 jako polovina předchozího zlatého. Po vyhlášení Československé republiky byl název nakonec zachován, i když se uvažovalo i o jiných názvech, například frank nebo sokol. Rakousko naopak později název měny změnilo na šilink.

PSALI JSME:
Kolik je v Česku Halířů? A kolik lidí má příjmení Koruna?

Koruny, marky, pengö…

Hodně nepřehledná situace v peněženkách zavládla po okupaci Československa Německem a vzniku Protektorátu Čechy a Morava (pozn. aut. – ze Slovenska se stal samostatný fašistický stát).

V platnosti zůstaly předválečné bankovky, státovky a mince. Korunu jako měnovou jednotku okupanti zachovali, bankovky se ale tiskly dvojjazyčně – česky a německy. Protektorátní stokoruna nesla paradoxně vlastenecké motivy – je na ní zobrazen Karlův most se sochou Bruncvíka v popředí.

Do oběhu se dostávaly i zahraniční měny, jako byly německé říšské marky, v pohraničních oblastech maďarské pengö a polské zloté. Některá tato platidla pak obíhala na území Československa ještě několik měsíců po válce.

S šedesáti kačkami vstříc světlým zítřkům

Poslední velká měnová reforma proběhla v roce 1953. Oficiálním cílem byl boj proti znehodnocení měny, přídělovému systému a černému trhu. Na „výhodný“ poměr 1:5 (jedna nová koruna za pět starých), měl sice nárok každý, ale jen do výše 300 korun staré měny v hotovosti a do 5000 korun vkladů. Každý občan Československa tak začínal žít po reformě s pouhými 60 Kč v kapse.

Po ní se do oběhu dostaly státovky vyrobené podle sovětského vzoru. Ty svým provedením a ochranou proti falzifikaci ani zdaleka neodpovídaly dobovým standardům. Není proto divu, že se krátce po jejich uvedení do oběhu začaly objevovat více či méně zdařilé padělky. Díky jejich narůstajícímu počtu se Ústřední výbor KSČ na své schůzi konané 11. července 1955 usnesl, že ministerstvo financí připraví tisk nové emise.

Stovka rekordmanka

K návrhům umělců se tehdy vyjadřovali nejen odborníci, ale často i straničtí funkcionáři. Soutěž se tak nakonec protáhla na celých 15 let a nikdy vlastně nebyla oficiálně ukončena. Místo toho ministerstvo financí na přelomu února a března roku 1959 rozhodlo vypsat zcela novou soutěž, z níž měly vzejít návrhy bankovek symbolizujících „sílu a pokrok pracujícího lidu, vědy a průmyslu“.

Bankovkou se v Československu platilo až do roku 1993, tedy více než 30 let. Byla tak nejdéle platnou bankovkou v novodobé české historii.

V lednu 1993 došlo k rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky na dva samostatné státy. K 8. únoru 1993 proběhla měnová odluka, kterou československá koruna zanikla. Výměnný poměr k nástupnickým měnám byl 1:1. Staly se jimi česká koruna a slovenská koruna, kterou vystřídalo na Slovensku 1. ledna 2009 euro.

Nejkrásnější, nejneoblíbenější, pamětní

Krátce před listopadem 1989 proběhl krátkodechý pokus nahradit „stovku rekordmanku“ z roku 1961 platidlem s portrétem „prvního dělnického prezidenta“ Klementa Gottwalda. Co je moc, to je moc, řekl si tehdy pracující lid, jehož prací byly v té době oficiálně kryty všechny bankovky namísto zlata.

Masového vraha na lícové straně nové stokoruny neakceptoval. Přesto, že stovka byly tehdy pořád ještě pěkné peníze, lidé papírovému Klementovi vypichovali oči, do přimalovaných komiksových bublin vpisovali hanlivé texty, v některých obchodech se s ním dokonce nedalo ani zaplatit.

Tento pokus definitivně odsoudil k zániku sametový převrat v listopadu 1989.

Na únor 2019 je naplánována emise vůbec první pamětní bankovky vydané Českou národní bankou. Až dosud zákon umožňoval jen ražbu pamětních mincí. Na pamětní stokoruně bude portrét prvního československého ministra financí Aloise Rašína.

Bankovka, nebo státovka?

Bankovky vydává centrální banka, státovky vydává stát. Rozdíl spočívá v tom, že státy mají tendenci tisknout peníze ke krytí schodků státního rozpočtu, proto je ve většině vyspělých zemí emise peněz státem už výslovně zakázána. Předpokládá se, že centrální banka je na státu více méně nezávislá, chová se zodpovědně a může nadměrnou emisi peněz odmítnout.

Nicméně v období, kdy ČNB v čele s guvernérem Miroslavem Singerem uměle udržovala nízký kurz koruny vůči euru, pustila tuzemská centrální banka do oběhu přes dva biliony (!) korun navíc. Vlastně to ale nebyly reálné peníze: Stejně jako drtivá většina dnešních peněz ani tyto inflační koruny nikdy neexistovaly v papírové podobě, jen jako jedničky a nuly ve virtuálním prostředí.