Obecně stále platí, že horší sentiment indikují spotřebitelé než firmy, kterým se zřejmě dosud dařilo zvýšené náklady promítat do koncových cen. Zároveň je patrný větší pesimismus při pohledu do budoucna, než u hodnocení současné situace.
Ekonomika eurozóny ve druhém čtvrtletí ukázala překvapivou odolnost. Podle pátečních předběžných dat si mezičtvrtletně připsala 0,7 procenta, tržní konsenzus přitom činil pouze 0,2 procenta. Struktura růstu sice prozatím nebyla zveřejněna, podle známých dat se lze nicméně domnívat, že k růstu významně přispěly služby, které těžily z uvolnění pandemických restrikcí.
Naproti tomu spotřeba v oblasti zboží a bilance obchodu se zbožím byly zasaženy vysokou inflací a narušením dodávek. To by mohlo vysvětlovat, proč země více orientované na služby (Itálie, Španělsko) předstihly v tempu růstu ekonomiky závislé na výrobním sektoru (Německo).
Inflace v eurozóně v červenci překvapila vyšším údajem. Meziročně zrychlila z 8,6 procenta na 8,9 procenta, čímž viditelně překonala tržní konsenzus ve výši 8,7 procenta meziročně. Meziroční růst cen se zvýšil u většiny položek, včetně jádrové inflace a potravin, naopak růst cen energií podle očekávání zpomalil v souvislosti s cenovými regulacemi a červencovým zlevněním ropy.
Autor je ekonom Komerční banky
(Redakčně upraveno)
