Meziroční inflace v eurozóně tentokrát poklesla na o jednu desetinu procentního bodu na 5,3 procenta, jádrová inflace o dva na 5,3 procenta. Obě tyto hlavní čísla jsou stále velmi vysoko nad úrovní, na které by si je představovala Evropská centrální banka (ECB).
I když navíc budou dál klesat díky srovnávacímu základu, na dvojkový cíl se pravděpodobně ani v roce 2024 nedostanou. Aby k tomu došlo, musel by se asi stát zázrak na energetickém trhu nebo by ekonomika EU musela vstoupit do vleklé recese.
ECB měla předběžná čísla o inflaci už dispozici, takže její poslední zvýšení sazeb bylo naprosto logickým krokem.
Toho, čeho by se však měla obávat nadále, je migrující inflace. Zatímco v energiích se situace zklidnila, totiž začaly vzlínat ceny ve službách. Scénář přetrvávající zvýšené inflace tak zůstává i nadále ve hře.
Česká inflace je hned po Maďarsku druhou nejvyšší v rámci celé EU. A je navíc stále ještě dvouciferná, i když národní statistiky už máme jednocifernou inflaci tři měsíce. Důvodem tohoto rozdílu jsou především ceny nemovitostí.
Ty nám českou inflaci díky svému letošnímu vývoji srážejí dolů, avšak do harmonizované inflace se nezapočítávají. Proto pak v harmonizovaném koši mají vyšší podíl rychle zdražující potraviny a energie, takže takto počítaná inflace vypadá pro ČR podstatně hůř. Zářijové číslo bude nicméně už jednociferné i z pohledu harmonizované metodiky, i když jen na krátko.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
Ilustrační foto: Depositphotos.com
