Přes letošní zvýšení kurzové volatility, které může být na obtíž exportně orientovaným podnikům, se však kurz chová stabilizačně a v podstatě učebnicově, což mimo jiné zdůrazňují i centrální bankéři.
Finanční trhy obecně mají tu vlastnost, že předbíhají reálný ekonomický vývoj, zároveň ale mají tendenci přestřelovat. A devizové trhy, v tomto případě kurz koruny vůči euru, nejsou výjimkou.
Letošní kurzové pohyby lze dát jednoznačně do souvislosti s pandemií covid-19. Tím, že aktuálně zažíváme druhou vlnu, můžeme porovnávat s tou první, které jsme byli svědky na jaře. A z kurzového pohledu zde zásadní rozdíl není.
Nejvýraznější oslabení zaznamenala česká měna v průběhu března a vpředhledícně tak přispěla svým dílem k žádoucímu uvolnění měnových podmínek, přestože z pohledu ekonomické aktivity byl nejhorším měsícem duben.
Podzim pak přinesl v podstatě obdobný výsledek – nejvýraznější oslabení zaznamenala česká koruna v průběhu září, i když je naprosto zřejmé, že z ekonomického pohledu přinesou nejhorší čísla říjen a listopad.
Pokud se dramaticky nezhorší vnější prostředí, je nejvýznamnější oslabení koruny v rámci druhé covidové vlny za námi. Posílení tuzemské měny v posledních dvou týdnech vůči euru o téměř jednu korunu ale bylo opravdu razantní a z krátkodobějšího pohledu jsou současné úrovně u 26,50 CZK/EUR podle nás neudržitelné.
Zveřejnění veškerých špatných dat za říjen či listopad je zatím stále před námi. Z dlouhodobějšího pohledu s přesahem do roku 2021 má však koruna stále prostor, kam posilovat. Pakliže nedorazí na jaře třetí pandemická vlna.
Autor je hlavní ekonom Komerční banky
(Redakčně upraveno)
