Na novou generaci „covidových“ programů, mezi něž patří právě i COVID Nepokryté náklady, však podnikatelé nedosáhnou snadno. K této nové generaci náleží ještě nová podoba kompenzačního bonusu, až tisícikorunového, a také program COVID 21.
Z hlediska podnikatelů je základním problémem všech těchto nových programů to, že zahrnují poměrně přísnou podmínku zmíněného alespoň padesátiprocentního propadu tržeb. Vzhledem k tomu, že se řada podnikatelů v uplynulém roce snažila s pandemickou situací popasovat, zaznamenala mnohdy propad méně výrazný.
Pokud třeba provozovatel restaurace přešel na prodej o okénka, vykazuje často zhruba třetinový propad tržeb. Nemá tak nárok na čerpání z nové generace „covidových“ programů. Zato jeho konkurent, který na pandemickou situaci nijak nereagoval, místo otevření okénkového výdeje zůstal doma, nyní čerpat může.
Podmínka padesátiprocentního poklesu tržeb je tedy nejen stanovena přísně, ale navíc ještě trestá ty podnikatele, kteří se prokázali jako akceschopnější a dokázali si zákazníky flexibilně získat i ve ztížených podmínkách.
Přesně tento typ podnikatelů, akceschopných a flexibilních, je celospolečensky přínosnější než ti jejich kolegové, kteří se se ztíženými podmínkami „porvat“ odmítli.
Nevhodně nastavené podmínky čerpání programů nové generace odrážejí právě i čísla shrnující dosavadní zájem o ně. Například v případě nového, až tisícikorunového kompenzačního bonusu ministerstvo financí předpokládalo, že si o něj zažádá až 400 tisíc osob.
Ve skutečnosti byl zatím tento bonus vyplacen za únor 85 tisícům osob, za březen pak 69 tisícům a za duben zatím ani ne 1500 žadatelům. I když přičteme žádosti o čerpání z programu COVID 21, přes tři tisíce, stále zdaleka nejsme ani na polovině osob, které měly podle ministerstva financí čerpat nový kompenzační bonus.
Starý, pětisetkorunový bonus přitom v každém z jeho celkem šesti bonusových obdobích dostávalo vyplacený průměrně zhruba 137 tisíc osob. Popularita současné podoby kompenzačního bonusu tak dramaticky zaostává. Lze hovořit o fiasku.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
