Na prvním místě samozřejmě jde o obrovskou lidskou katastrofu, kterou nikdo z nás v 21. století v Evropě nečekal. Válka má však i své ekonomické konsekvence. Do poslední chvíle jsme nevěřili tomu, že dojde k takové eskalaci geopolitického rizika, že začnou řinčet zbraně a půjde o lidské životy.
Válka vedla k naplnění většiny ekonomických rizik, před kterými jsme v lednových Ekonomických výhledech varovali, ač s válkou samotnou jsme vůbec nepočítali. První známky zlepšování potíží v dodavatelských řetězcích vzaly za své, když Rusko i Ukrajina byly součástí zejména počátečních fází globálního výrobního řetězce.
Když se zmírnily problémy s dodávkami čipů do automobilového průmyslu, objevil se problém nedostatku kabelových svazků, kde je Ukrajina významným producentem. Již od podzimu patrné inflační tlaky z titulu přerušených výrobních řetězců doplnil další inflační šok v podobě dramatického zdražení energetických i agrárních komodit.
Naplňuje se i riziko výrazného zvyšování dolarových úrokových sazeb a posilování dolaru a zrovna tak válka na Ukrajině ohrožuje odhodlání naší vlády směrem k fiskální konsolidaci. A v neposlední řadě se opětovně na scénu vrací pandemické riziko.
Ne u nás či v Evropě, ale v Číně a dalších asijských ekonomikách. Politika nulové tolerance, zavírání měst a regionů uzavírá kruh nedostatku výrobních komponent pro (nejenom) evropskou produkci.
Válka na Ukrajině s sebou přináší riziko stagflačního přízraku v podobě vysoké inflace a hospodářské stagnace. V případě typické poptávkové inflace je její růst způsoben rychlým růstem ekonomiky, jejím přehříváním.
V případě stagflace je rychlý růst spotřebitelských cen výsledkem nabídkového šoku, typicky zdražením klíčové suroviny, jako je například ropa. Ne nadarmo má termín stagflace počátky v ropných šocích 70. let minulého století.
Ztráta kupní síly peněz pak významným způsobem omezuje agregátní poptávku, ekonomika upadá do stagnace, v horším případě do recese. Výsledkem může být dramatický nárůst míry nezaměstnanosti, což situaci v reálné ekonomice dále zhoršuje.
Kombinace vysoké míry nezaměstnanosti a inflace je tím, co dopadá na domácnosti. Celkový negativní vliv zjednodušeně ukazuje index bídy (misery index, pozn. aut.), který má původ právě ve stagflaci 70. let minulého století.
Současnou situaci však nevnímáme jak z pohledu globální ekonomiky, tak ale i té české, jako vyloženě stagflační. Tuzemská inflace má bezesporu své nabídkové příčiny v podobě dovozu drahých energií, nemalou část však tvoří i poptávková inflace.
Ano, vysoká míra tuzemské inflace ohrožuje reálnou kupní sílu domácností i firem a drahé statky nezbytné potřeby jako jsou energie či potraviny ohrožují poptávku po zbytnějších produktech. To se samozřejmě promítne do pomalejšího hospodářského růstu.
Stále tedy za letošní rok česká ekonomika podle naší prognózy poroste, i když výrazně pomalejším tempem. Námi předpokládaný růst tuzemského hospodářství o 1,8 procenta letos a 2,8 procenta příští rok implikuje, že předpandemické úrovně dosáhne Česko až zhruba v polovině roku 2023.
Zásadně jiná je situace, pokud jde o trh práce. Ten se jednoznačně vrátil do předpandemické přehřátosti. Firmy napříč odvětvími vedle potíží s nedostatkem materiálů či jeho cenou reportují nedostatek pracovní síly jako jednu z hlavních bariér svého dalšího růstu.
Z tohoto pohledu tedy nepředpokládáme, že by příliv ukrajinských uprchlíků představoval zásadnější problém pro tuzemský trh práce. Tuzemští zaměstnavatelé mají navíc s Ukrajinci dlouhodobou zkušenost. Ukrajinští zaměstnanci se dlouhodobě drželi na druhém místě v podílu zahraničních zaměstnanců u nás, hned za Slováky.
Válečná přistěhovalecká vlna je katapultovala již na první místo. Nápor uprchlíků se zřejmě podepíše na horším výsledku hospodaření veřejných financí, v souhrnu ale podle našeho odhadu o zvládnutelných několik málo desítek miliard korun. Po zohlednění inflace totiž bude vysoký nominální růst české ekonomiky podporovat daňové příjmy.
Z pohledu české ekonomiky je nejdramatičtější dopad nárůstu cen plynu, respektive spolehlivost jejich dodávek. Závislost Česka jako jedné z nejprůmyslovějších zemí Evropy na ruských dodávkách je extrémní. Navíc nejvýznamnější dopad do cen pro koncové spotřebitele je stále ještě před námi.
Válka na Ukrajině a stagflační prostředí zdůrazňují dilema měnové politiky. Na jedné straně je jasné, že cenové tlaky jsou extrémní a centrální banka na ně musí reagovat. Nebezpečí, že se vyšší inflace zabuduje do inflačních očekávání, je více než reálné.
Na straně druhé jsou jasné i reálné ekonomické dopady. Celoroční hospodářský růst bude výrazně slabší, během letošního druhého a třetího kvartálu ekonomika projde mělkou recesí.
Ještě než jsme se zbavili pandemie covidu, musíme čelit dalšímu šoku. Je jasné, že míra nejistoty jakýchkoliv ekonomických prognóz opětovně vzrostla. I nadále je ekonomický život určován nejenom tržními silami, ale stále více situací na bojišti a v hlavách politiků.
Autor je hlavní ekonom Komerční banky
(Redakčně upraveno)
