Nová podoba zákona o pobytu cizinců na našem území má umožnit digitalizaci a tím zefektivnění celé agendy. Ještě letos má být předložena ke schválení vládě a parlamentu ČR. V účinnost by měla vejít od poloviny roku 2025. Legislativní postup jde ruku v ruce s tím, jak se vytváří digitální imigrační systém. Příští rok by měl být dokončen a od roku 2025 by se na něj mělo přejít.
Ani nové úpravy však neodstraní komplikovanost imigračního procesu. Digitální systém pouze zkopíruje současný administrativní, kde největší problém činí v praxi délka imigračního řízení při relokaci ze zahraničí. Tím, že pouze přeneseme papír na obrazovku, nezpružníme komplikované procesy roztříštěné mezi tři ministerstva – zahraničí, vnitra a práce a sociálních věcí.
Nové znění sice počítá s vytvořením cloudového úložiště pro imigrační dokumenty. To však bude víceméně fungovat jako jejich úložiště bez dalšího vytěžování nebo hodnocení poskytnutých dokumentů. Žadatelé, kteří sice své žádosti podají elektronicky, stejně budou muset i nadále předložit dokumenty v listinné podobě ke kontrole. Dokumenty budou následně putovat mezi ministerstvy, kde je budou úředníci vyhodnocovat tak, jak to dělají teď.
V době, kdy vyspělé ekonomiky ví, že bez dobře řízené migrace nepřežijí a zavádí propracované systémy pro její cílování, Česká republika rozšiřuje zastaralý systém kvót. Systém kvót byl do české migrační legislativy zaveden v roce 2019 a již v té době experti upozorňovali na jeho zastaralost jakožto nástroje pro řízení migrace.
Kvóty v českém pojetí pouze reprezentují kapacity zastupitelských úřadů a nedávají nám vybrat, jaký cizinec – například z pohledu integrovatelnosti, zkušeností a vzdělání pracovní a pobytové oprávnění získá. Systém je poté zahlcen těmi cizinci, kteří dokáží „nejrychleji kliknout“ a zajistit si objednání, namísto těch, kteří by měli pro ekonomiku největší přínos. Zahlcenost systému následně protahuje celý proces.
Kdyby se naplno využily nástroje digitalizace a došlo k efektivnímu přerozdělení agendy, od kvót by se mohlo ustoupit. Aktuální podoba nové legislativy ale na zastupitelské úřady přesouvá ještě více kompetencí, například posuzování správnosti imigračních dokumentů. Potenciál digitalizace se tak nevyužije na sto procent.
Už nyní existují softwary, které dokáží dokumenty zpracovat i vyhodnotit jejich pravost. Mnohem efektivnější by bylo, kdyby elektronicky podanou žádost o pracovní a pobytové povolení v Česku ministerstvo vnitra pomocí digitálního systému vytěžilo a v případě kladného rozhodnutí by dalo příslušné ambasádě pokyn provést vstupní pohovor a vydat vízum.
Velké rozpaky pak budí možnost losování o termín schůzky na zastupitelském úřadě. Na začátku 21. století, kdy se evropské státy perou o každý talent, cíleně je vytipovávají a usnadňují vstup na své území, zavádíme loterijní systém, abychom svou konkurenceschopnost ještě více snížili. Tím české ekonomice určitě nepomůžeme a budeme sledovat, jak si potenciální investoři raději vybírají okolní země, kam mohou efektivněji přesunout své klíčové lidi.
Evropským nástrojem, jak přilákat vysoce kvalifikované odborníky, je tzv. modrá karta. Ta na evropské úrovni v nedávné době doznala změn, aby byla ještě atraktivnější. Velkým milníkem je například uznání neformálního vzdělání (praxe), což je jednoznačně krok správným směrem. Pokud bude mít cizinec alespoň tři roky praxe, nebude muset disponovat příslušným vzděláním. To se ale v českém pojetí bude týkat jen profesí uvedených ve vyhlášce.
Nový kodex, na rozdíl od současné úpravy, zavádí povinné uznání zahraničního vzdělání – tzv. nostrifikaci. Vysoce kvalifikovaní cizinci, kteří budou chtít na našem území pracovat, budou muset nostrifikovat své dosažené vzdělání. Dnes stačí předložit doklad, například vysokoškolský diplom, a jeho nostrifikaci si vyžádá ministerstvo vnitra pouze v případech pochybností.
Proces nostrifikace není designovaný na to být mandatorním kolečkem v soukolí. Jde o komplikovaný a časově náročný proces, který musí dělat univerzity. Studijní obory se velmi proměnily a dnešní kvalifikace je často neporovnatelná se s tím co se učilo desetiletí nazpět. Zejména pokud jde o IT. Varovným příkladem je Slovensko, kde byl proces nostrifikace zaveden od prvopočátku modrých karet a v podstatě nikdo zde o modré karty nežádá.
Zaměstnavatelé jsou zodpovědní za legálnost zaměstnání svých zahraničních pracovníků, avšak nemají nástroje, jak imigrační řízení zaměstnanců efektivně monitorovat. I proto nová legislativa staví zaměstnavatele do pozice tzv. garanta, který prostřednictvím nového digitálního systému bude mít možnost souhrnně sledovat stav imigračních záležitostí svých zaměstnanců.
To je jednoznačně krok správným směrem, jelikož v současnosti musí zaměstnavatel spoléhat na informace, které mu zaměstnanec poskytne. O případném nelegálním zaměstnání se tedy může dozvědět pozdě a stejně za něj bude nést plnou odpovědnost. Řada zaměstnavatelů si proto kvůli zajištění najímá specializované firmy, které se o jejich zahraniční zaměstnance starají.
Nový zákon počítá s tím, že zastupování jak firem, tak cizinců, bude svěřeno pouze advokátům. Firmy budou muset přehodnotit své dodavatelské vztahy, advokáti se dnes imigračním právem vesměs nezabývají a zastupování vykonávají často nedostatečně kvalifikovaní zástupci.
To taktéž vede k průtahům v imigračních řízeních a nespokojenosti firem, které si zvolili nevhodného zástupce. Doufejme, že tato změna přinese profesionálnější zastoupení cizinců a omezí nekalé praktiky, které se na trhu objevují.
Autor je partner kanceláře Petyovský & Partners
(Redakčně upraveno)
Ilustrační foto: Depositphotos.com
