Vítejte, a držte si kabáty!

Je to pěkný podraz na zákaznících, říkáte si možná. S nástupem chladných měsíců v provozovnách oprášili cedulky s alibistickým nápisem „Za odložené věci neručíme“. To má patrně znamenat, že provozovatelé restaurací, ordinací, sportovišť, divadel, kadeřnictví i jiných služeb ukradené kabáty, bundy či tašky nezajímají a zákazníci si je měli hlídat sami.
Když se věci ztratí z vypáčené skříňky, tak o odpovědnosti provozovatele asi nikdo debatovat nebude, protože šlo o místo k uložení věcí přímo určené. Ilustrační foto: Pixabay.com

Za odložené věci provozovatel služeb ručí bez ohledu na upozornění směrem k zákazníkům. To vyplývá z občanského zákoníků a stává se už informací obecně známou. Méně se však ví, že tato odpovědnost platí jen někde, za určitých okolností a návštěvníci se nemohou chovat bezstarostně.

Občanský zákoník (OZ) totiž určuje, že „je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí a byla-li věc odložena na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se takové věci obvykle ukládají, nahradí provozovatel poškození, ztrátu nebo zničení věci tomu, kdo ji odložil, případně vlastníku věci“.

Odložení věcí je nezbytné

Co z toho vyplývá? Hned několik situací, kdy se provozovatel může své odpovědnosti zbavit. Například v obchodě s potravinami, kde hlavní činnost zpravidla není spojena s odkládáním věcí, takže oděv nebo kabelku odloženou v nákupním vozíku si musí hlídat výhradně zákazník, protože by přišel o věc, která odložena být nemusela.

Jinak se však bude posuzovat krádež v módním butiku či podobné prodejně oděvů, jejichž provozování je evidentně spojeno s odkládáním oblečení.

Stačí místo obvyklé

Další podmínkou zmíněnou občanským zákoníkem je odkládání věcí na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se tyto věci obvykle ukládají. Když se věci ztratí z vypáčené skříňky, tak o odpovědnosti asi nikdo debatovat nebude, protože šlo o místo k uložení věcí přímo určené.

Ale co bunda přehozená přes opěradlo židle a nikoli pověšená na věšáku (v provozovně bez šatny místo k tomu určené, pozn. aut.), protože věšák byl umístěn v jiné místnosti, nebo na něm už nebylo místo? Pak se uplatňuje znění zákoníku, že provozovatel hradí i ztrátu věcí uložených na místě, kam se obvykle ukládají.

Věci berte s sebou

V této souvislosti autora často napadá, jak by např. krádeže řešili lékaři, jejichž pacienti si kabáty odkládají už v čekárně na věšák. Pak jdou do ordinace a svoji věc na čas nemají pod kontrolou. Podle výroku soudu v případě, že provozovna má více místností, v nichž se zákazníci zdržují postupně, mělo by být označeno místo na odkládání věcí (např. věšák).

Provozovatel se však zbavuje odpovědnosti za jejich odcizení jen v případě, že upozorní návštěvníky, aby si při přesunu do další místnosti (ordinace apod.) brali své věci s sebou. O místních pravidlech musí mít zákazník šanci se reálně dozvědět osobně od personálu nebo nezakrytým a výrazným sdělením. Což je od cedulek, že se za odložené věci neručí, velký posun.

Podobně jsou na tom provozovatelé školek, kde se rodiče na základě výzvy musejí zouvat přede dveřmi, takže jejich boty jsou volně přístupné. Pokud chybí upozornění, že si mají vzít obuv s sebou, případná ztráta jde za provozovatelem.

Požadavek do 15 dní

Ten totiž musí hradit poškození, ztrátu nebo zničení odložené věci v plné výši. Samozřejmě za předpokladu, že návštěvník je schopen škodu prokázat bez zbytečného odkladu. Náhradu musí začít uplatňovat nejpozději do 15 dní od události či chvíle, kdy škodu objevil.

Provozovatele může chránit pojištění a v úvahu také přichází snížení výše náhrady. Pokud se na ní obě strany nedomluví, u soudu se bere v úvahu nejen hodnota zničených či odcizených věcí, ale také okolnosti, za kterých ke škodě došlo (zda k ní poškozený nepřispěl), majetkové poměry obou stran a také to, zda věc svou hodnotou odpovídá charakteru provozovny.

Brilianty ukradené v bistru patrně v plné výši nahrazeny nebudou, protože taková věc se zcela vymyká charakteru podniku a náhrada škody by mohla být pro vlastníka likvidační.

Nikoli policie, hoteliér!

Občanský zákoník neupřesňuje konkrétní výši náhrady, dřívější horní limit 5 000 korun byl v novele OZ odstraněn. Předpokládá se tedy úhrada v plné výši, pokud okolnosti nehovoří pro její snížení.

Obdobně je posuzována krádež tzv. věcí vnesených při ubytování, např. elektroniky při ubytování v hotelu. Majitelé ubytovacích zařízení se obvykle snaží nasměrovat pozornost na policejní šetření, ale bez ohledu na to, zda se nakonec něco vyšetří, zůstává provozovatel odpovědný za náhradu škody na ztracených či poškozených předmětech, které si hosté prokazatelně přinesli do prostor určených k ubytování nebo odložení věcí.

Do výše stonásobku

Musí tedy nahradit např. hodnotu ukradeného kufru, který byl podle pokynů personálu uschován v určené místnosti, nebo tablet zmizelý z nočního stolku. Hoteliér se může zprostit odpovědnosti pouze v případě, že prokáže, že by ke škodě došlo i jinak, nebo si ji způsobil sám poškozený.

Výše škody v ubytovacích zařízení by neměla být vyšší než stonásobek ceny ubytování za jeden den. Pokud by škodu ale způsobil sám ubytovatel, musí ji uhradit bez omezení.

Zajistit si svědky

Upozornit na krádež je možné okamžitě, ale zřejmě bude obtížné se hned na místě dohodnout na hodnotě zcizené či zničené věci a náhradě škody. Není-li s majitelem možná dohoda, je nezbytné zajistit si svědky, kteří vlastnictví věci i její ztrátu dosvědčí.

Především v případě ztráty hodnotnějších věcí je vhodné zavolat policii, aby případ kvalifikovaně zdokumentovala. Ale především záleží na odhodlání a vytrvalosti poškozeného, zda snahu o náhradu požene až k soudu, či nad touto nepříjemností mávne rukou.

Zavřít reklamu
Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB