Jde o souhrn všech závazků vlády, firem, bank vůči zahraničí, který ještě na konci předchozího kurzového závazku České národní banky (ČNB) dosahoval v prvním čtvrtletí roku 2017 asi 90 procent hrubého domácího produktu (HDP).
Od té doby máme v ekonomice výrazný balík finančního kapitálu těžícího z úrokového diferenciálu, který ovšem loni klesal s tím, jak ČNB intervenovala na devizovém kurzu ve prospěch koruny.
I nadále platí, že výraznou část závazků vůči zahraničí mají firmy financující se prostřednictvím cizoměnových – relativně levnějších – půjček od zahraničních bank nebo mateřských společností. Není to nic nového, jde především o vedlejší efekt existujícího úrokového diferenciálu.
Druhý významný podíl na zahraničním zadluženosti ČR mají banky přijímající mj. depozita ze zahraničí. Byť to nemusí být hned jasné, ale pokud si nerezident uloží peníze v ČR, aby vydělal na zajímavých úrocích, automaticky se jeho vklad stane zahraničním závazkem. Obdobně, pokud korunový státní dluhopis obchodovaný v ČR koupí zahraniční investor, tak i ten se stává zahraničním dluhem.
Zahraniční dluh České republiky tedy primárně nevzniká proto, že by česká ekonomika byla závislá na externích půjčkách, ale v důsledku rozdílných úroků a výnosů státních dluhopisů. Není nebezpečný ani z pohledu své výše, ani struktury ani splatnosti.
Navíc v čase jeho relativní podíl na HDP klesá.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
