Štítek zhodnocoval tzv. obálku domu, která zahrnuje například izolaci stěn, podlah, střechy i oken. Současní majitelé či noví zájemci o dům se díky tomuto systému mohli dozvědět, o jaký dům z hlediska energetické náročnosti jde, jaká je jeho celková tepelná ztráta, a lidé se tak mohli vyvarovat koupi drahého domu se štítkem v kategorii F, tedy velmi nehospodárného domu.
Ten si totiž následně na energiích vyžádá spoustu peněz navíc. Změny poslední doby a zejména ty, které jsou platné od letošního ledna, ale celý systém znehodnocují. Původní systém už se totiž změnil a v jeho druhé verzi se stal hlavním parametrem štítků podíl obnovitelných zdrojů energie, který nová verze dále zpřísňuje.
Třetí verze štítku začala platit od Nového roku a povoluje stavět jen rodinné domy klasifikované minimálně stupněm B. Je zřejmé, že ke splnění požadavků už dávno nestačí jen splnit předepsanou tloušťku tepelné izolace.
Nový štítek se totiž soustředí na tři základní parametry: Architektonicko-stavební koncept budovy, účinné technologie a využití dostupných obnovitelných zdrojů. A pokud některá ze tří složek není ve vzájemné rovnováze, zákonitě se musí posílit alespoň zbývající dvě.
Ke splnění požadavků vede řada cest a záleží na stavebníkovi, kterou se vydá. Úspornosti budovy totiž přispívá více faktorů, na které se lze při stavbě zaměřit. Jde například o jednoduchý tvar domu, správnou orientaci vůči světovým stranám vzhledem k efektivnímu využití slunce jakožto zdroje tepla, dobrou tepelnou izolaci, ale také účinné technologie a využití obnovitelných zdrojů.
V praxi s sebou ale nový systém nese jeden velký paradox. U velkých patrových domů výpočet vychází stále velmi dobře. I když velký dům není příliš úsporný, snadno splňuje podmínky nového štítku a nový systém tak na něj nemá žádný dopad.
Zvolená metodika ale přestává fungovat, aplikujeme-li ji na menší domy. Ty novým štítkem i se špičkovým zateplením neprojdou. A aby ho dostali, jejich stavitelé musí nesmyslně investovat statisíce do technologií, které malé, už tak hospodárné domy nepotřebují.
To tedy vede k závěru, že velký (i když z energetického hlediska průměrný, pozn. aut.) dům potřebný energetický štítek ve vyšší kategorii dostane, zatímco menší dům (i když s kvalitnějším zateplením) je nucen k často nadbytečným nákladům na tepelná čerpadla, fotovoltaiku a rekuperaci, a musí být v porovnání s velkým domem izolován mnohem více, i když zvyšování jeho izolační schopnosti nad dnešní poměry většinou nemá žádnou návratnost.
To v současné době ignoruje 80 procent stavebníků, kteří střední či malé domy preferují. Například ti s menším bungalovem totiž dnes mívají měsíční spotřebu tepla okolo 450 korun. Aby splnili nové podmínky, musejí investovat statisíce do úprav, které měsíční spotřebu snižují zhruba na 390 korun. Z hlediska návratnosti tak tato investice pro majitele domu nedávají smysl, pouze pomáhají České republice splnit závazky na vyšší podíl obnovitelné energie.
Změny systému za posledních šest let navíc mohou způsobit velké nesrovnalosti na trhu s realitami. Může se stát, že ten stejný dům, který měl před čtyřmi lety skvělé hodnocení v kategorii „A“ – a jeho cena se tak zdála být trvale vysoká – bude mít nyní hodnocení „D“, což jeho cenu závratně sníží.
Autor je ředitelem společnosti Ekonomické stavby
(Redakčně upraveno)
