Průmyslový PMI pod úrovní 39 bodů znamená další zhoršení situace i vyhlídek německého průmyslu, nehledě na to, že už se začíná nebezpečně přibližovat úrovním, které dosahoval době první vlny covidu.
V čem je problém? Jednoznačně v nových zakázkách. Ty chybí a prozatím si firmy vypomáhaly dokončováním starších objednávek, avšak i jejich zásoba se tenčí. Německá exportně orientovaná mašina tak dál ztrácí tempo s tím, jak opadá zájem o produkty Made in Germany.
Spásu nepřinášejí ani služby, které sice zůstaly nad psychologickou hranicí 50 bodů, avšak i ty mají sestupnou tendenci s tím, jak se poptávka zatím nevzpamatovává.
V časech přetrvávající vysoké inflace, erodující kupní síly a zvýšené nejistoty spojené s budoucností se ani spotřebitelům zřejmě nechce za služby utrácet tak, jak si původně firmy malovaly. V takové situaci je asi logické, že inflační tlaky ve výrobě i ve službách začnou alespoň rychleji odeznívat.
O méně tragičtěji než v Německu dopadly PMI ve Francii. Čísla jsou sice lepší než v Německu, ale trendy jsou podobně mizerné. Nemluvě o celkových PMI za eurozónu. Ukazuje se, že ani červenec nepřinesl žádné známky obratu k lepšímu.
Pozitivní restart, který by evropskou ekonomiku vrátil na dráhu z růstu ze současného balancování na hraně recese, se rozhodně zatím nekoná. Stejně jako v předchozích měsících chybí domácí i zahraniční poptávka a na tom se bohužel zatím nic nemění.
Předběžné výsledky PMI rozhodně nejsou dobrou zprávou z pohledu dalšího vývoje české ekonomiky. Asi těžko si představit, že by se naše exportně orientované hospodářství dokázalo autonomně vrátit k růstu, zatímco západní Evropa bude stagnovat či opět padat do recese.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
