„Zaměstnání v energetice přináší velkou odpovědnost a mnohdy ztížené pracovní podmínky,“ říká Richard Vidlička

Rozhovor
Energetika se stala záležitostí nás všech a dá se s nadsázkou označit za otázku života a smrti, protože přístup k energiím, respektive jeho znemožnění, může mít fatální následky. O tom je přesvědčen ředitel Českého svazu zaměstnavatelů v energetice (ČSZE) Richard Vidlička.
„Při diskusích s hejtmany některých krajů nám bylo potvrzeno, že sousední státy lákají naše žáky a studenty, aby se na budoucí povolání připravovali přímo v jejich školách. To by mohlo být do budoucna hrozbou, nejen pro energetiku,“ říká v rozhovoru Richard Vidlička. Foto: ČSZE

„Přísun nových kádrů se středoškolským vzděláním se už teď jeví nedostatečný,“ varuje v rozhovoru pro portál Finanční a ekonomické informace (FAEI.cz) a dodává: „Sousední státy lákají naše žáky a studenty, aby se na budoucí povolání připravovali přímo v jejich školách. To by mohlo být do budoucna hrozbou pro technické profese jako celek, nejen pro energetiku.“

Jak je na tom energetika ve výrobě z hlediska generační výměny? Mají elektrárny dostatek techniků?
Energetika vždycky byla prioritní obor s vysokými požadavky na kvalifikaci. Odbornost jsme udrželi, i když v určitých údobích šla popularita technických oborů obecně dolů. Bylo by složité určit věkový průměr zaměstnanců v celém odvětví, z jednotlivých společností ale máme indikace, že se pohybuje mezi 40 a 50 roky, spíš ale k té padesátce.
V některých specializacích je pak situace ještě horší, řada zaměstnanců se blíží důchodovému věku – bavíme se ovšem o technických, nikoli manažerských pozicích.

Netýká se to jen elektráren, i když to je nejviditelnější součást energetiky. Jak se odvětví mění, bude se to týkat i profesí, které pracují na straně zákazníků, v průmyslu. Můžeme hovořit i o tom, že jak postupuje decentralizace energetiky, zabývají se jí častěji i obce, zastupitelstva, městské firmy a podobně.

Kolik techniků a v jakých směrech nejvíce chybí?
Z naší členské základny sledujeme především devět oborů definovaných v Národní soustavě povolání.

Díky tomu, že máme členské školy, můžeme s nimi projednávat potřeby zaměstnavatelů. Na základě analýzy jsme dospěli k názoru, že přísun nových kádrů se středoškolským vzděláním se už teď jeví nedostatečný, byť jsou třídy naplněné.
V číselném vyjádření to znamená teoreticky ročně zhruba 440 nových kvalifikovaných techniků, jenže asi 11 procent z nich míří na vysoké školy. Hovořím o středních školách, které považujeme za „energetické“.

Jaká je spolupráce se školami? Dokážou reagovat? Jak mohou lákat mladé?
Technické obory všestranně propagujeme, jsme v kontaktu se zřizovateli škol, 14 z nich má navíc dobrovolnou certifikaci zaručující, že dokáží vychovávat nové lidi pro energetiku. Našimi členy jsou i vysoké školy, tam takový problém nevidíme.
Spolupracujeme s ČVUT, Západočeskou univerzitou a Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně. Rozvíjí se i spolupráce s Vysokou školou báňskou. Inženýrské studium je sice náročné, ale uchazečů je dostatek. Je to dáno tím, že absolventi mají zaručené uplatnění, protože poptávka po nich roste v celé Evropě.

Nehledají tedy absolventi těchto oborů uplatnění v zahraničí?
To se projevuje napříč všemi obory. Kvalifikovaní lidé, kteří jsou ochotni tvrdě pracovat, mají možnosti uplatnění nejen v EU, ale třeba i v USA a jinde.
Při diskusích s hejtmany některých krajů nám bylo potvrzeno, že sousední státy lákají naše žáky a studenty, aby se na budoucí povolání připravovali přímo v jejich školách. To by mohlo být do budoucna hrozbou, nejen pro energetiku.

PSALI JSME:
Příliš teorie a málo praxe. Vzdělávání suplují firmy

Mají naše firmy dost odborných řemeslníků, například svářečů, na údržbu v tepelných a zejména jaderných elektrárnách? Nehrozí tedy u nás to, co se stalo ve Francii, že si nechali zrezavět polovinu „jaderných papiňáků“?
Situace v ČR rozhodně není kritická. Vnímáme ovšem situaci ve Francii a v jejím jaderném sektoru a díky setkáním na úrovni národních asociací se dovídáme o tom, že nedostatek kvalifikované pracovní síly v energetice už chtějí řešit na úrovni Evropské komise některé jižní státy, jako například Španělsko.

Proč lidi chybí, když energetika patří k těm nejlépe placeným sektorům?
Na jedné straně vidíme velké zaměstnavatele, tedy skupiny, které byly a jsou ekonomicky úspěšné, a ve kterých byly dlouhodobě nastavené HR procesy tak, aby se i čerství absolventi mohli od začátku zapojit do zajímavých aktivit a projektů.
Řada menších firem ale takové podmínky nabídnout nemůže. Přesto se platy v celém odvětví pohybují nad celostátním průměrem.
Zaměstnání v energetice s sebou ale nese velkou odpovědnost a mnohdy ztížené pracovní podmínky. Třeba tehdy, když je třeba odstranit havárii v náročném terénu, a navíc v těžkých klimatických podmínkách. Řada profesí má charakter směnného provozu. Práce těch, kdo řídí energetickou soustavu nebo její jednotlivé prvky, je pak srovnatelná s řízením letového provozu.

PSALI JSME:
Mzdová vyjednávání v energetickém sektoru přinesou zaměstnancům zvýšení tarifů a odměn

Souhlasíte s tím, že nabídka pracovních příležitostí v energetice patří k nejstabilnějším a práce v tomto odvětví je z těch, které zaměstnancům poskytují největší jistotu bez ohledu na právě probíhající fázi ekonomického cyklu?
Tradiční představa spojuje zaměstnání v energetice s prací v elektrárnách, při těžbě uhlí, možná při obsluze přenosové soustavy. Dnes je ale energetika záležitostí nás všech a dá se s nadsázkou označit za otázku života a smrti, protože přístup k energiím, respektive jeho znemožnění, může mít fatální následky.
I firmy, které nejsou přímo ‚energetické‘ v tom tradičním slova smyslu, se energetikou zabývají. Souvisí to s decentralizací, digitalizací, novými technologiemi, nasazováním obnovitelných zdrojů, takže i portfolio pracovních příležitostí se neustále rozšiřuje.

Kolik si vydělá servisní technik na distribuční síti a kolik strojníci na elektrárnách?
Tuto otázku nelze paušálně zodpovědět. Odhaduji, že platy techniků se pohybují zhruba 20 procent nad celorepublikovým průměrem.

PSALI JSME:
Jaderné elektrárny drží dvě záložní směny doma. Bedlivě se chrání proti okolí

Jak dlouho trvá, než se pracovník stane operátorem na elektrárně a co všechno musí umět? Kolik si vydělá operátor na tepelné nebo vodní elektrárně? Svět sám pro sebe jsou jaderné elektrárny. Mají u nás dostatek personálu a hlavně nových, mladých? Jak dlouho a co musí studovat uchazeč, aby se stal operátorem na jaderné elektrárně?
Určitě to není tak, že čerstvý absolvent po zapracování může řídit jadernou elektrárnu. Prochází celým systémem dalšího vzdělávání, testy zdravotní způsobilosti, bezpečnostními a psychologickými testy, periodickým školením.
Pro pozici operátora sekundárního okruhu jaderné elektrárny je podmínkou vysokoškolské vzdělání technického směru, zdravotní způsobilost, odborná způsobilost, ale také bezpečnostní způsobilost, kterou ověřuje Národní bezpečnostní úřad. Dále je potřebná státní zkouška před Státním úřadem pro jadernou bezpečnost.

Co všechno musí umět operátoři přenosové soustavy?
Profese dispečerů je unikátní a vyžaduje několikaletou přípravu zakončenou zkouškou a poté trvalý trénink. Ten probíhá přímo na ČEPS na unikátním tréninkovém simulátoru a postupně se rozšiřuje na účast sousedních provozovatelů přenosových soustav a dispečerů distribučních soustav.
Kromě toho již řadu let probíhá mezinárodní školení dispečerů v tréninkovém středisku DUTRAIN v Nizozemí, a to za účasti dispečerů sousedních přenosových soustav. Lze tedy odzkoušet nejen řešení různých složitých situací při řízení soustav, ale i komunikaci se skutečnými protějšky při koordinaci provozu soustav.

PSALI JSME:
Evropa bez elektřiny i bez ohně v kamnech. To snad ne!

Co ta práce obnáší, obzvláště dnes, když Evropu obchází strašák výpadků?
Řada lidí v energetice o tom ‚strašáku‘ začala mluvit už někdy před deseti roky. Platí totiž fyzikální zákony, které se dají zjednodušeně vyjádřit zhruba tak, že energie si vždy najde cestu nejmenšího odporu. Elektrizační soustava přitom zároveň musí být v rovnováze.
Odborníci v České republice již před mnoha lety upozorňovali na takzvané kruhové toky. Například Německo s jeho vysokým podílem obnovitelných zdrojů v energetickém mixu má v jednu chvíli energie nedostatek, pak zase přebytek. Jednou tedy potřebuje energii dovézt, pak zase vyvézt.
A přebytky směřují do okolních zemí – do Polska, přes ČR do Rakouska. A tyto transfery zatěžují naše přenosové soustavy. Opět zdůrazňuji, že ani v této oblasti nelze paušalizovat – situace se neustále vyvíjí. Podívejte se například na Francii, která z důvodu odstávky části výrobních kapacit se nyní stala dovozcem elektrické energie.
Ano, když se v čase nepotkává výroba a spotřeba, může dojít k rozpadu soustavy a následnému blackoutu. Proto se Evropa musí chovat jako celek racionálně a více dbát na bezpečnost své energetické infrastruktury. Navíc je třeba vzít v úvahu také nebezpečí nějakého nepřátelského zásahu, který vůbec nemusí mít podobu fyzického útoku, ale může se odehrát jako útok kybernetický.

PSALI JSME:
S kybernetickým útokem je to jako s přepadením. Začnete ho brát vážně, až když se stane

Zavřít reklamu ×

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Zaměstnání

Žádné drama na trhu práce

Nová data z českého trhu práce opět potvrzují, že se tam neodehrává žádné drama srovnatelné třeba s vývojem po začátku americké finanční krize.

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB