Firemní udavač či práskač? Pouze oznamovatel

Především podniky z veřejné sféry měly do konce března za povinnost zřídit komunikační kanál, který by jejich zaměstnanci mohli používat k nahlášení nepravostí, o nichž se dozvědí v zaměstnání nebo v souvislosti s ním.

Za nesplnění této povinnosti hrozí podnikům a úřadům až milionová pokuta (nebo až 5 % z čistého ročního obratu, pozn. aut.), ale i bez komunikačních kanálů mohou zaměstnanci protiprávní jednání oznamovat na ministerstvo spravedlnosti.

Osoby, které ohlašují jednání směřující proti veřejnému zájmu, požívají právní ochranu a jejich podněty budou v určených termínech zhodnoceny a prošetřeny.

Raději interně než veřejně

Zákon o ochraně tzv. oznamovatelů měl být schválen do 17. prosince 2021, což však poslanci nestihli a od EU jim za prodlevu hrozí sankce. Oznamovací systém musí zavést zatím jen veřejná sféra, což jsou především zadavatelé veřejných zakázek, společnosti vykonávající činnost v oblastech citlivých z hlediska zákona proti praní špinavých peněz, bezpečnosti dopravy, ochrany životního prostředí či spotřebitele.

Zaměstnanci soukromých firem si musejí počkat na schválení zákona (předpokládá se do konce roku 2022), nebo se mohou obracet na ministerstvo spravedlnosti. To však platí také pro zaměstnance z veřejného sektoru, kterým z nějakého důvodu nevyhovuje upozornit na protiprávní jednání na svém pracovišti.

Některé soukromé firmy (banky, investiční a advokátní společnosti, pojišťovny) si ale nastavily vlastní pravidla v této oblasti už nyní, protože je podle nich mnohem výhodnější vyřešit negativní jevy interně, než je nechat „propírat“ veřejně na sítích, v médiích nebo dokonce u soudu.

Jen závažné jevy

Povinnost překazit nebo oznámit trestný čin měli zaměstnanci už předtím, týkalo se to však jen nejzávažnějších trestných činů (§ 367 a 368 trestního zákoníku). Nyní se přidávají další trestné činy a přestupky i podezření na ně. Cílem zákona je však především ochrana oznamovatelů, nikoliv zavedení povinnosti podezřelá jednání oznamovat.

Předmětem unijní směrnice a následně české legislativy je hlavně porušování práva v oblasti veřejných zakázek, finančních služeb, praní peněz, ochrany životního prostředí, k němuž už došlo, nebo lze usuzovat na jeho přípravu.

 Psali jsme

Impaktové investice? Neslibují zisk, ale pomáhají odhalovat problémy. Třeba pochybné zakázky

Nová úprava se naopak netýká řešení stížností na zaměstnavatele nebo běžných sporů mezi zaměstnanci (za pouhý běžný spor není považován např. mobbing, bossing, sexuální obtěžování).

Konec obav z postihu?

Hlavní změna spočívá v tom, že dříve měl zaměstnanec možnost postěžovat si na nekalé praktiky na pracovišti nadřízenému, policii či Inspektorátu práce. V praxi se pak whistlebloweři po oznámení často setkávali s pomstou ve formě finančního znevýhodňování, šikany ze strany ostatních zaměstnanců nebo rovnou vyhazovem.

Obava z negativních následků lidi odrazovala od toho, aby na podezřelé chování upozornili. Právě to má nová legislativa změnit.

Řešit i archivovat

Nyní každá firma nad 25 zaměstnanců povinně zavede tzv. komunikační kanál. Měl by být zabezpečený, se striktně omezenými přístupy. To samozřejmě vyžaduje vynaložit náklady, protože firmy pro podobné účely dosud využívaly telefon, e-mail nebo dokonce osobní oznámení.

 Psali jsme

Dva ze tří podvodů způsobí firmě její zaměstnanci

Nově je povinností firem podněty nejen řešit, ale podklady a komunikaci související se stížnostmi spravovat a archivovat po stanovenou dobu.

Podaná oznámení, i ta anonymní, ve firmě prověřuje tzv. příslušná osoba, což nemusí být zaměstnanec firmy. Ale musí jít o personu bezúhonnou a bez podezření na střet zájmu. Tato osoba jako jediná se může seznámit s obsahem oznámení i případnými údaji zaměstnance a nesmí o nich informovat ani vedení firmy.  Za řádný výkon své činnosti nesmí být postihována.

Ochrana s omezením

Do sedmi dní má firma (příslušná osoba) povinnost oznamovateli potvrdit, že podnět přijala, a do 30 dní podat informaci o výsledku šetření a případných opatření. Když zaměstnavatel oznamovateli oznámí, že jeho upozornění bylo neopodstatněné, a nebude přijato žádné opatření, musí jej současně poučit o možnosti stěžovat si proti tomuto rozhodnutí na ministerstvu spravedlnosti.

 Psali jsme

Se šikanou na pracovišti se setkala většina lidí

Oznamovatel požívá právní ochrany, která mu zaručuje, že za svou aktivitu nebude vystaven odvetě od zaměstnavatele. Ale tato ochrana je omezena tím, že se vztahuje jen na relevantní okruh hlášení.

Vědomá lež za padesát tisíc

Na jednu stranu není povinností oznamovatele vyznat se v právním posouzení jednání, které považuje za škodlivé, na druhou však nelze hlásit každou křivdu a požadovat právní ochranu i řešení ve stanovené lhůtě. V situaci, kdy je oznamovatel vystaven jakékoli odvetě, musí firma dokázat, že postih nesouvisí s whistleblowingem.

Při nahlášení vědomě lživé informace oznamovateli hrozí pokuta až 50 000 korun, o její konkrétní výši rozhoduje ministerstvo spravedlnosti. Pokud lživým oznámením vznikne firmě škoda, její náhradu musí poškozený zažalovat u soudu. Této náhrady se může domáhat zaměstnavatel, ale i jiný zaměstnanec nebo člen statutárního orgánu (obvykle půjde o nemajetkovou újmu).

 Psali jsme

Jen v necelé čtvrtině firem se řídí etickým kodexem