V lednu se zvýšily ceny především energií, tedy elektřiny a zemního plynu. Zafungoval efekt vyšších poplatků za distribuci atp., které nevykompenzovalo zlevnění silové části faktur domácností. Naproti tomu potraviny zůstaly na zhruba stejných cenách jako v prosinci. Efekt snížené DPH tedy přímo v lednových číslech vůbec vidět není.
Meziroční inflace, která obvykle poutá největší pozornost se z téměř sedmi procent v prosinci propadla na lednová 2,3 procent. Je to mnohem lepší výsledek, než očekával trh i centrální banka. Část propadu jde samozřejmě na vrub vysokému srovnávacímu základu, avšak je vidět, že inflační tlaky i tak v ekonomice až na výjimky konečně polevují.
Nové inflační čísla hůře nese česká koruna, která prolomila hranici 25,50 CZK/EUR. Koruna se doposud opírala pouze o úrokový diferenciál, který se po aktuálních číslech zřejmě dále do budoucna rozplývá. Česká měna už od posledního zasedání bankovní rady tuzemské centrální banky minulý týden ztratila více než dvě procenta. Oproti loňskému jaru už dokonce přes osm procent.
PSALI JSME:
Bloomberg: Bolest koruny může trvat tak dlouho, dokud se do Česka nevrátí ekonomický růst
Zatímco inflační tlaky evidentně polevují, nové nyní mohou zase vznikat. Tím prvním je právě slábnoucí koruna, která zdražuje zboží dovážené do ČR a vedle ní i rostoucí náklady na námořní dopravu v reakci na situaci v Rudém moři. Skok cen dopravy o více než 150 procent půjde jen těžko přehlížet.
ČNB bude nyní stát před těžším rozhodováním. Bude se muset rozhodnout, zda rychle snižovat sazby bez ohledu na korunu, nebo přece jen korunu brát alespoň trochu do úvahy. V každém případě lednová čísla ukazují, že inflační tsunami je za námi a s ní i doba vysokých úrokových sazeb.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
