Před několika dny jsme oslavili nepříjemné výročí dvou let od zahájení války na Ukrajině. Myslím, že se začíná ukazovat, že sankce, které jsme uvalili na Rusko, nejsou tak úplně účinné. Když jsem viděl predikce ruské ekonomiky, tak je tam spíše růst než pokles. Jak to se sankcemi vypadá?

Sankce skutečně nenaplňují očekávání, která do nich byla vkládána. I když ohledně účinnosti sankcí panovaly určité pochybnosti už od začátku, tak se nečekalo, že je Rusko tak dobře zvládne. Důvodů je několik. K sankcím se totiž nepřipojila podstatná část světa. Dnes tyto státy tvoří významnou část globálního hrubého domácího produktu. My jsme se přesunuli do úplně jiné reality, než jaká panovala v 90. letech. Myslím si, že Západ tuto realitu podcenil, nebo alespoň nedocenil.

Významnou složkou světové ekonomiky je samozřejmě Čína, ale také Indie, Indonésie, Jižní Afrika či Brazílie. Tyto země zkrátka ve světové ekonomice hrají daleko větší roli, než tomu bylo před 15, 20 nebo 30 lety. A právě ony se k sankcím nepřipojily. Také z Ruska zdaleka neodešly všechny západní firmy. Víme o bankách, jež jsou známé i u nás České republice, které Rusko neopustily.
Třetím důvodem je, že Rusko přešlo na válečnou ekonomiku. Podstatná část růstu je dána tím, že houževnatě zbrojí. To se samozřejmě statisticky odráží v hrubém domácím produktu, ale je otázkou, zda se zvyšuje životní úroveň řadových Rusů.
Zbrojení může poskytnout určitý impuls ekonomice a nastartovat ji. Válečné zbrojení během druhé světové války nastartovalo americkou ekonomiku. Já bych to vůbec nepodceňoval a nemusí to být pouze přechodné vzepětí hrubého domácího produktu Ruska, ale tento posun může poskytnout tamní ekonomice trvalejší impuls.

PSALI JSME:
Západu v čele s USA se nedaří izolovat Rusko a Čínu

Když mluvíme o sankcích, musíme jedním dechem dodat i jejich obcházení. Když Rusko přes nějakou další zemi vyveze své komodity a produkty do dalších zemí, tak musí poskytovat nějakou slevu, aby se to přepravní zemi vyplatilo. Musí tam být prostor pro realizaci zisku. Můžeme tedy říci, že se finanční situace Ruska zhoršuje a že peníze určené na zbrojení budou chybět někde jinde?
Tady proti sobě jdou dva vlivy. Dobře si pamatujeme, že hlavně v roce 2022 došlo k obrovskému nárůstu cen surovin. Z velké části právě proto, že se Evropa od těch ruských odstřihávala. To jsme mohli pozorovat i u čerpacích stanic v České republice, že ceny nafty byly kolem 50 korun za litr. Rusko tehdy sice omezilo svůj vývoz objemově, ale vysoké ceny mu pokles vývozu nakonec kompenzovaly.
Takže Rusko na tom nebylo špatně. Rusku se navíc podařilo část svého vývozu přesměrovat do zemí, jako jsou Čína nebo Indie. Tyto země nakupují ve slevě, protože ruský vývoz surovin je zatížen sankcemi, což z těchto surovin činí rizikovější produkt. To znamená, že ruská ropa Ural je oproti referenční ceně ropy Brent ve slevě v řádu desítek dolarů na barel.
Cena samozřejmě kolísá podle aktuální ceny barelu. Nedá se tudíž říci, že by Rusko krvácelo. Nezapomeňme také, že Rusko podstatnou část své ropy vyváží námořní cestou. Zde je sice ropa také sankcionovaná, ale Rusko využívá stínovou, nepřiznanou flotilu lodí, které se pohybují v šedé zóně.
S ruskými energiemi a zejména ropnými produkty se stále čile obchoduje. Hlasy, které zněly skepticky, dostávají dnes za pravdu, jakkoliv bychom si asi přáli něco jiného. Ale to je realita. Mezinárodní obchod už je tak komplexní, že si cestičky, kterými sankce obchází, nachází.

PSALI JSME:
Čína a další země závratně vydělávají na „praní“ ruské ropy a jejím přeprodeji na Západ

Slýchávali jsme, že Rusko můžeme považovat pouze za benzínku světa, že není schopno vyrábět high-tech produkty. Odborníci říkali, že Rusům budou docházet náhradní díly, že budou muset zastavovat výrobu a že ani asijské země mnohdy nejsou schopné potřebný software či hardware dodat. Ale zatím to tak podle růstu ruského hrubého domácího produktu (HDP) nevypadá.
Ohledně technologického zaostávání Ruska bych byl opatrný. Některé technologické nedostatky, nebo nemožnost přístupu k některým technologiím, se mohou projevit až v delším časovém horizontu. Rusko může mít časem problémy upravovat a renovovat svoji flotilu dopravních letadel právě proto, že nebude mít přístup k západním technologiím či opravárenským službám.
Ale v tomto ohledu Rusko nijak nestrádá, dokonce v některých ohledech nad Západem technologicky dominuje. Je zvláště varovné, že je to v oblasti vojenství. Západ dosud není schopen vyvinout hypersonické střely. Rusko je schopno vyrábět své hypersonické střely Kinžal v počtu zhruba čtyř kusů měsíčně.
Spojené státy se loni pokusily o test hypersonické střely. Ten ale nebyl úspěšný a teprve snad od letošního roku by měly být schopné začít hypersonické střely vyrábět. Země Evropské unie toho nejsou schopny vůbec. Jde o jednu část výroby zbraní, v níž Rusko dominuje nad Západem.
Neříkám, že je to tak ve všech druzích zbraní, ale je to příklad toho, že někde jsou na tom Rusko a Čína technologicky lépe. Je přestat žít na růžovém obláčku představ, že jsme mnohem rozvinutější, co se týče technologií a zbraní, protože to není úplná pravda.

PSALI JSME:
Devátá šokující předpověď pro rok 2022: S novou nadzvukovou technologií přijdou nové závody ve zbrojení a nová studená válka

V aktuální situaci mi přijdou nesmyslné dohady, jestli máme dáváte dvě procenta HDP na obranu, nebo nikoliv. Vypadá to, že párty Evropské unie skončila. Naši obranu jsme řešili tak, že jsme odpovědnost přesunuli na Američany. Vypadá to, že i oni už toho mají plné zuby. Donald Trump to dokonce říká veřejně. Zdá se, že budeme muset dávat více peněz na zbrojení. Myslíš, že to bude mít nějaké dopady na naši ekonomiku?
Požadovaná dvě procenta hrubého domácího produktu jsme nedávali minimálně od roku 2005. Naše armáda je z tohoto hlediska hrubě podinvestovaná. Abychom to dohnali, museli bychom třeba 15 let mít dokonce větší než dvouprocentní výdaje. Myslím si, že je amorální spoléhat v zajištění bezpečnosti na daňové poplatníky jiných zemí, což se přesně nyní děje. Dnes se de facto spoléháme na americké daňové poplatníky.
Vítám, co se nyní děje, jak na politické scéně v České republice, tak i v Evropské unii, byť to je hodně bolestivé. Je patrné, že se politici probouzejí a začínají si uvědomovat, že je třeba nejen dostávat svým závazkům vůči NATO ve výši dvou procent HDP, ale že je možná potřeba závazek překračovat. To, že budeme nyní dávat více na armádu, znamená, že zdroje budou chybět jinde.
Je důležité zvolit správně. Myslím si, že jde třeba o agendy, které naplňují takzvaný Green Deal, anebo které se skrývají za zkratkou ESG (politika ESG označuje soubor zásad a pokynů, které společnosti, organizace a investoři přijímají, aby do svého rozhodování a činnosti zahrnuli environmentální, sociální a správní faktory, pozn. red.). To jsou politiky, které jsou pro mírové časy. Za humny ale zuří válka.
Když se budoucí generace ohlédnou, může se jim jevit dosti pošetilé, že ve válečné době se Evropa více zajímala o to, jestli ta nebo ona fabrika nevypouští příliš mnoho oxidu uhličitého či že regulace nedovolovala bankám financovat obranný zbrojní průmysl. Evropa má dnes sebevražednou politiku. A já doufám, že to bude nejpozději po volbách do Evropského parlamentu passé.

PSALI JSME:
Letos měl přijít comeback „zelených akcií“. Trh má ale větší zájem o Rheinmetall

Co více si Putin může přát, než aby Evropa nezbrojila a aby se spoléhala na Ameriku? Doufám, že Spojené státy dokonce ani pod Donaldem Trumpem svoji hrozbu nenaplní. Nicméně je důležité, aby Evropa mnohem razantněji než v minulých 25 možná 30 letech, zbrojila. To není žádné rozdmýchávání války, jak to někdo může interpretovat.
Musíme si říci, že zbrojení může být buď pro útočné účely, nikdo tady nevolá po zbrojení pro útočné účely, ale zbrojení může být také za účelem odstrašení. Je tady velmoc, která se historicky odkazuje na to, že do její sféry vlivu patří východní Evropa, včetně České republiky.
A pokud tady taková hrozba je, tak mi přijde naprosto logické, abychom i v České republice vehementněji zbrojili, nikoliv proto, abychom na někoho útočili či prodlužovali válku, ale abychom válku ukončili. Abychom rivala zkrátka odstrašili.
Jakmile si Rusko řekne, že Západ už má příliš zbraní, tak v určité fázi přistoupí k jednacímu stolu. Potom můžeme zahájit cestu k míru. Pokud se Rusko nebude obávat našeho zbrojení, tak si může dát oddychovou pauzu a může zaútočit na Moldávii nebo na Estonsko. Bude zkrátka zkoušet, co mu Západ dovolí. Zbrojení za účelem odstrašení Ruska by mělo, s výjimkou staveb jaderných zdrojů, být jasnou prioritou i v rozpočtu České republiky.

Autor je spolupracovník redakce. Další jeho rozhovory se zajímavými osobnostmi najdete na Offline Štěpána Křečka
(Redakčně upraveno)

PSALI JSME:
Česko bude muset razantně navýšit výdaje na obranu, aby dostálo závazku vůči NATO