Chtěl bych se věnovat inflaci. Viděli jsme, že po odmyšlení úsporného tarifu byla prosincová inflace 4,2 procenta. Sestupný trend je tak jednoznačný. Myslíš si, že lednová inflace již bude začínat trojkou?
Jako poznámku pod čarou dodávám, že se nyní nevěnuji měnové politice na denní bázi. Budu tedy komentovat spíše jako člověk poučený než jako měnový insider. Za prvé bych řekl, že je škoda, že jsme měli období vysoké inflace příliš dlouhé a že to nebylo nezbytně nutné.
Za druhé ještě lepší by bylo, kdybychom v lednu začínali dvojkou. Z trojky se stal symbol, který má dát jednou provždy najevo, že jsme dali inflaci vale.
Přece jenom by bylo mnohem lepší, kdybychom už byli v cílovém pásmu cenové stability. Tím dotazem vlastně implikuješ, že i „tři plus“ je uspokojivým stavem. S tím ale jako bývalý centrální bankéř nejsem spokojený.
Všiml jsem si vyjádření Evy Zamrazilové, současné viceguvernérky, která v rozhovoru s Barborou Tachecí řekla, že kdyby se po změně bankovní rady dál zvyšovala úroková sazba, že by dnešní inflace vypadala stejně, jako vypadá nyní. Doufám, že to interpretuji správně. Souhlasíš s tímto vyjádřením?
Přiznám se, že jsem uvedený rozhovor neviděl a nevím tedy, jak to bylo přesně formulováno. Budu tedy odpovídat na tvůj dotaz. Pokud se tedy ptáš, jestli by další zvyšování úrokových sazeb po polovině roku 2022 bylo bez vlivu na inflaci, tak s tím samozřejmě hluboce a zásadně nesouhlasím.
Je to i v rozporu s tím, co říká samotný aparát České národní banky, který ve zprávách o inflaci se zpožděním kvantifikuje, do jaké míry se prognóza trefila, nebo netrefila, i co by bývalo bylo třeba udělat o rok a půl dříve, aby inflace byla blíž cíli.
Já tyto zprávy čtu a vidím, že aparát jasně vyčísluje měnově politickou chybu z příliš uvolněné měnové politiky. Takže s daným prohlášením Evy Zamrazilové, pokud ho takto opravdu řekla, nesouhlasím a myslím si, že to je spíš ex post racionalizace toho, co centrální banka dělala.
Vždy si zkouším v debatách o euru představit, jaké by to bylo, kdyby naše inflace byla srovnatelná s inflací v eurozóně. A myslím si, že bychom vůbec žádnou debatu o euru neměli. Naprosto souhlasím s tím, co říkají představitelé naší centrální banky i centrálních bank ve světě, že vyhnout se inflaci zcela při externím šoku bylo obtížné až nemožné.
Ale myslím si, že inflace mohla být nižší a koneckonců i zástupci centrální banky, nebo jejich odborní představitelé, mluvili o tom, že nákladový a poptávkový šok byl 50 na 50. Kdybychom ji mohli mít o polovinu nižší, tak by to určitě bývalo bylo pro ekonomiku lepší. Nemohu s tím tedy souhlasit, protože by to znamenalo, že bych musel popřít celý transmisní mechanismus a smysl, logiku i vliv měnové politiky na inflaci a na ekonomiku.
Objevuje se argument, že velké firmy jsou financovány v eurech. To platí za situace, když je eurová úroková sazba nižší než korunová. A díky tomu je fungování transmisního mechanismu narušeno.
Pokud nástroj funguje méně, tak ho buď musím použít více a intenzivněji, abych to vykompenzoval, anebo musím použít jiný nástroj. Tady souhlasím s tím, co říkají někteří odborní komentátoři, že jsme mohli používat rezervy pro záměrné posilování kurzu.
Ty jsme ale používali.
Ano, ale rezervy zůstaly relativně velké, což je v pořádku, proč ne. Když tehdy vznikaly jako nezamýšlený důsledek kurzového závazku, tak si vzpomeňme, že jsem říkal, že se nám jednou budou hodit. A myslím, že toto byl okamžik, kdy se pro masivnější použití hodily.
Mě diskuze o tom, co by bylo lepší v minulosti udělat, baví.
Je to, jak říkáme, retrospektivní futurologie. Je to přemýšlení o tom, co by bývalo bylo možné udělat, aby bývala byla ekonomická realita jiná. Samozřejmě je to všechno spekulativní a hypotetické. Ale tady mám čisté svědomí. I ty si pamatuješ, že jsem byl stoupencem razantnější a rychlejší reakce.
Jsem zastáncem toho, že měnová politika má točit volantem tak, jak se kroutí zatáčky. Když se kroutí hodně, tak musíš kroutit hodně na jednu, nebo na druhou stranu. Je absurdní představou, že měnová stabilita se rovná stabilitě nástroje. Ne, měnová stabilita se rovná stabilitě cíle, to znamená inflace. A pokud to vyžaduje pružnější a intenzivnější šlapání na brzdu a na plyn, nebo intenzivnější točení volantem, tak nechť to tak je.
Jako předseda Národní rozpočtové rady vidíš přeshraniční nákupy z pohledu výběru daní. Když třeba občan nakoupí v Polsku, tak státní pokladna daně nevybere. Omezujeme tím ale také spotřebu toho, co je u nás předražené a nutíme obchodníka, aby právě tyto položky začal zlevňovat. Přeshraniční nákupy mají bezesporu silný protiinflační efekt. Myslíš si, že nakupování v Polsku je něčím, co pomohlo snížit inflaci?
Dám jednu odpověď jako karikaturu a druhou jako pokus o ekonomickou odpověď. Zažíval jsem část svého dospívání a profesního života se stesky na to, že všude v cizině je hrozně draho. Abych od stejných lidí slyšel stesky, že všude v cizině je levno. Prakticky to byli titíž řečníci.
Česká republika byla vždy zemí, která byla v uvozovkách levná ve vztahu k tomu, jak je bohatá. Byli jsme typičtí tím, že jsme byli blízko průměru EU v hrubém domácím produktu (HDP) na hlavu ve srovnání s ostatními zeměmi střední a východní Evropy, ale cenová hladina byla níže, nebo dokonce dramaticky níže, než měly ostatní země.
Krásně to bylo vidět ve srovnání se Slovenskem, které bylo v HDP na hlavu níže, ale mělo vyšší cenovou hladinu, takže to znamená, že to byla chudší, ale dražší země. Vedli jsme léta debatu o tom, jakým způsobem má probíhat konvergence, a proč je dobré mít autonomní měnovou politiku. Vždy jsme věděli, že bude docházet ke srovnávání cenové hladiny s bohatnutím.
V časech vysoké inflace jsme, a to si myslím, že je vlastně jedním z velkých a nedoceněných důsledků vysoké inflace, udělali velký skokový posun v cenové hladině blíže k úrovni, která odpovídá míře našeho bohatství v celoevropském srovnání. Nešli jsme postupnou cestou, ale udělali jsme najednou velký skok nahoru. Bylo to nepříjemné a všichni jsme v tom museli žít.
Uvolnili jsme stavidla, která dlouho bránila skokovým změnám cen. Nikdo si nedovolil ceny zvýšit. Inflace to ale změnila. Najednou se testovalo, co trh snese. To je vidět třeba na ziscích korporátního sektoru v roce 2022. To je ten makroekonomický fenomén, který jsme zažili. Nechali jsme prostě jednorázově vylít vodu.
To je pro mě jedním z nejnegativnějších důsledků vysoké inflace. Umožnila změnit relativní ceny a zcela změnila očekávání ohledně toho, co je ještě normální cena. Jednorázově a šokově během roku a půl nebo dvou změnila celý způsob kalkulování o cenách. Podstatou je, že inflace, která byla takto vysoká, a podle mého tak vysoká nemusela být, umožnila zbourání interních bariér, které bránily trhu ve zvyšování cen.
Autor je spolupracovník redakce. Další jeho rozhovory se zajímavými osobnostmi najdete na Offline Štěpána Křečka
(Redakčně upraveno)
