Proč vymírají levharti? Příčiny hledají také čeští vědci

Dříve levharti obývali také rozsáhlá území v Evropě, dnes už žijí pouze v Africe a na jihu Asie a také v těchto oblastech čelí populace této kočkovité šelmy vymírání. Příčiny tohoto negativního trendu hledají také experti z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. Výsledky svého bádání o levhartu skvrnitém poskytli také redakci FAEI.cz.
Levhartů ve volné přírodě razantně ubývá, jedním z hlavních důvodů je pytláctví. Ilustrační foto: Pixabay.com

Velké šelmy se momentálně vyrovnávají s dramatickým poklesem početnosti po celém světě, převážně kvůli ztrátě přirozeného prostředí a konfliktům s lidmi, kteří je loví kvůli nelegálnímu byznysu. Vědci dlouhodobě upozorňují, že jejich vyhynutí může mít vážné důsledky na fungování celého ekosystému.

Stavy levharta skvrnitého jsou v současnosti kritické a na mnoha místech dokonce na pokraji vyhynutí. Tyto šelmy už vymizely z více než 60 procent svého původního areálu, což podle ochránců přírody zdůrazňuje naléhavou potřebu zachovat a obnovit zbývající populace.

Jsou na vině lvi a tygři?

Natália Martínková z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd a její kolega Michal Škrobánek z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy se ve studii zaměřili na modelování ekologických interakcí (vzájemného působení – pozn. aut.) levhartů s šelmami, s nimiž se ve svých regionech v Africe a na jihu Asie mohou potkat. Výsledky studie zveřejnili v prestižním časopise Journal of Vertebrate Biology.

„Tradičně se interakce šelem zkoumají na vybraném území a s omezeným počtem druhů. Například levhart a tygr nebo levhart, lev a hyena. Naše studie je unikátní tím, že modeluje interakce všech šelem s hmotností větší než patnáct kilogramů,“ řekla Natália Martínková.

Ve studiích, které se zaměřují na sledování vztahů velkých šelem, se obvykle objevuje informace, že počet levhartů klesá zejména v oblastech, kde roste populace lvů nebo tygrů. „Náš statistický model ale ukázal, že vliv velkých šelem není rozhodující pro to, zda se levhart v dané oblasti vyskytovat bude, nebo ne,“ konstatoval Michal Škrobánek.

Dodal, že ho překvapil nízký vliv nejčastěji studovaných velkých šelem, jako jsou lvi, tygři nebo hyeny, který byl srovnatelný s vlivem šelem, s nimiž se může levhart v přírodě setkat jen těžko. Tedy jako je rys ostrovid nebo medvěd hnědý.

Celosvětový úbytek levhartů skvrnitých. Zdroj: Akademie věd ČR

Složité potravní vztahy

Vědci zjistili, že významným ukazatelem pro výskyt levharta jsou naopak středně velké druhy šelem jak v Africe, tak i v Asii. „Domníváme se, že je to důsledek složitých potravních vztahů. Zatímco velké šelmy mohou lovit levharta i jeho kořist, menší šelmy mohou lovit některou kořist levharta, ale také mohou samy jako jeho potrava sloužit,“ vysvětlil Škrobánek.

Když velký masožravec, jako je třeba právě levhart, vymizí, často se stává, že počet těch středně velkých naroste. „Menší šelmy mají výhodu kratšího reprodukčního cyklu a soběstačnosti v menším areálu. Středně velcí predátoři tak mohou být úspěšnější v narušeném prostředí, nárůst jejich početnosti tedy není příčinou vyhynutí levhartů, ale jeho důsledkem,“ poznamenala Martínková.

Její kolega Michal Škrobánek dodal, že podobné je to v českém prostředí s vysokou početností lišek v oblastech, kde chybějí rysi a vlci. Připomněl, jak zásadní dopad na populace velkých šelem v Africe a dalších regionech má jejich lov nebo pytlačení, které stojí za radikálním snižováním početnosti šelem.

„Přitom začíná být jasné a průkazné, jak významnou roli vrcholoví predátoři a velcí masožravci v přírodě mají. V oblastech, kde vyhynou, se často promění celé druhové spektrum a vegetace,“ připomněl Škrobánek.

Rozlišují známé a neznámé hlasy

Jiná studie o velkých kočkách, kterou nedávno publikoval list The Guardian, zase ukázala, že tygři, levharti nebo pumy dokážou rozlišit známé a neznámí lidské hlasy.

Vědci už dříve zjistili, že domestikované kočkovité šelmy dokážou rozeznat hlas svého majitele od hlasu jiných lidí. Z nových zjištění vyplývá, že i exotičtí příbuzní umějí rozlišit různé tóny – aspoň pokud žijí v zajetí.

Poznatky v nové studii by tak mohly odrážet potřeby těchto zvířat ve volné přírodě. Tedy schopnost identifikovat vlastní mláďata, sledovat, kdo se nachází v jejich blízkosti a rozpoznat poplašné volání jiných druhů. Výsledky také podle týmu naznačují, že schopnost naladit se na jednotlivé lidské hlasy není důsledkem domestikace, ale jednoduše pravidelného kontaktu s lidmi.

Zavřít reklamu
Sdílet článek
Diskuse 0
Sdílet článek
Diskuse k tomuto článku je již uzavřena
Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB