Prezident Potravinářské komory Miroslav Tomanzdroj: Archiv

ROZHOVOR: „Obchodní řetězce nás mají za zákazníky druhé a nižší kategorie,“ říká šéf Potravinářské komory Miroslav Toman

Prezident Potravinářské komory Miroslav Toman uvítal větší tlak zemí Visegrádské čtyřky na Evropskou komisi v Bruselu ohledně dvojí kvality potravin ve starých a nových členských zemí unie. V rozhovoru pro Finanční a ekonomický institut (FAEI.cz) zároveň připustil, že původním státům EU se do řešení tohoto problému moc nechce. Jako jedno z možných řešení, jak dosáhnout toho, aby kvalita potravin byla na západě i východě stejná, vidí v tlaku na obchodní řetězce, aby občany České republiky a dalších nových členských zemí nepokládaly za zákazníky druhé kategorie.

Co říkáte na zvýšený tlak Visegrádské čtyřky na Evropskou unii kvůli dvojí kvalitě potravin ve východní a západní Evropě?
Problém dvojí kvality výrobků je ve většině nových členských zemí diskutován už delší dobu a jsem velmi rád, že tato situace vyústila až v oficiální apel na Evropskou komisi, aby tuto skutečnost začala řešit. Na druhé straně je ovšem zcela zřejmé, že země bývalé unie, tedy EU-15 se do řešení tohoto problému nehrnou, protože se jich netýká a někdy dokonce odmítají i jen připustit, že vůbec něco jako dvojí kvalita existuje.

Je dvojí kvalita potravin podle vás tak vážným problémem, že ji nelze vyřešit vnitrostátně, ale třeba mezinárodní spolupráce?
Ano. Pokud hovoříme o nahrazování dražších, kvalitnějších složek levnějšími a méně kvalitními, nebo přírodních látek umělými, pak to skutečně vážný problém je. A dovedu si představit ten „povyk“ a stížnosti v Bruselu a z Bruselu, pokud bychom přijali národní legislativu postihující tento problém. Je tedy zřejmě nutné pro jeho řešení skutečně přijmout evropská pravidla.

Dělala si i Potravinářská komora nějaký průzkum, který by porovnával kvalitu potravin v českých obchodech a těch v Německu či Rakousku? Jak dopadl?
Problematikou dvojí kvality se zabýváme dlouhodobě a v rámci sledování kvality potravin v testech před rokem a půl jsme skutečně zjistili, že některé potraviny nabízené například v Německu mají jiné složení, než tytéž potraviny nabízené v České republice. Nicméně z pohledu složení takových potravin byly všechny deklarované informace pravdivé, tudíž český spotřebitel měl jasnou informaci o složení takových výrobků.
Něco jiného samozřejmě je, pokud je výrobek prodáván pod určitou společnou značkou, od níž český zákazník očekává určité kvalitativní znaky, které i přes výše zmíněnou správnou deklaraci takový výrobek nakonec nemá. To pak je nepochybně vnímáno z hlediska každého jednotlivého spotřebitele jako problém.
Jako příklad lze uvést masové konzervy Tulip, které na trzích v EU-15 obsahují jako hlavní složku vepřové maso, kdežto v Česku (a patrně i na jiných trzích nových členských zemí) obsahuje drůbeží strojně oddělené maso. Anebo pomerančové sycené nápoje – na západ od našich hranic je obsažen ovocný koncentrát, kdežto na trzích v nových členských zemích ovocné aroma.

Čím si tuto rozdílnou kvalitu, respektive složení potravin vysvětlujete?
Je třeba si uvědomit, že drtivá většina těchto výrobků je vyráběna na objednávku řetězců, které se dlouhodobě v nových členských zemích snaží o co nejvyšší marže. A je to opět a znovu otázka přiměřených obchodních přirážek a obrovského rozdílu, která je u nás a třeba v Německu.
Pro ilustraci – výrobce vyrobí produkt za 100 korun, v Německu ho řetězec za tuto cenu koupí a přidá si k tomu svých 30 procent obchodní přirážky. V Česku si ovšem chce přihodit svých obvyklých 60 procent, což ale znamená, že výrobek se stává za tuto cenu neprodejným a většina lidí si pro něj pojede do Německa. Protože ale v Česku nechce řetězec slevit ze svých 60 procent obchodní přirážky, musí od výrobce požadovat produkt za 70 korun. Což znamená nutnost použít levnější výrobní suroviny, neboť nikdo nemůže vyrábět pod cenou, aniž by dříve či později zkrachoval.

Co říkáte na argument supermarketů, že nejde o rozdílnou kvalitu, ale o respektování lokální chuti a zvyklostí?
To je oblíbené zaklínadlo řetězců, že český zákazník chce hlavně levné výrobky. Je třeba si uvědomit, že spotřebitel v supermarketech kupuje pouze to, co mu řetězce a jejich nákupčí nabídnou, takže možnost výběru je velmi iluzorní. Pro ilustraci: Nedávno byly v nejmenovaném řetězci bedny polského másla za 39,90 (nešlo o akci) a české máslo za 46,90. Ačkoli bylo dražší o sedm korun, přesto bylo vybrané, a v pultu samozřejmě nedoplněné. Je tedy čistě na řetězci, jak si, nebojím se říci, reguluje svoji nabídku na pultech a manipuluje zákazníka směrem, co má koupit.

Měl byste vy nějaké řešení, jak dosáhnout toho, aby potraviny na západě a východě měly stejné složení a třeba v salámové pizze nebyla na východě jen půlka salámu?
Pokud ne legislativně na evropské úrovni, tak určitě tlakem na řetězce, aby stále nepovažovaly občany České republiky a ostatních nových členských zemí za spotřebitele druhé a nižší kategorie a určitě také kontinuální výchovou spotřebitele k tomu, aby požadoval v obchodech kvalitu a české výrobky.

Petr Starý

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *