Pokud nejste skutečnými znalci evropské historie, jméno krále Decebala, posledního dáckého krále, vám asi nic neřekne. Ale v Rumunsku, která leží také na někdejším území Dacie, je na něj minimálně část tamních obyvatel náležitě hrdá.
Decebalus je považován za rumunského lidového hrdinu, protože aspoň na čas dokázal odolávat silným armádám římských císařů Domiciánovi a Trajanovi, aby zachoval nezávislost své země.
Ostatně Decebalus znamená „silný jako deset mužů“. Vládl v letech 87 až 106 našeho letopočtu. S rozpínavými Římany sváděl několik let těžké bitvy. Ta nejslavnější se odehrála v roce 104, kdy se mu podařilo římskou posádku porazit a vyhnat z Dácie.
Římané se ale po několika letech vrátili a podařilo se jim Dácii ovládnout, když byla Decebalova armáda zcela zdecimována a poražena. Sám král, než aby upadl do římského zajetí, si vlastní dýkou probodl hrdlo.
Desetiletá práce
Kolosální rytina tváře Decebala nechal vytesat jeden z nejbohatších rumunských podnikatelů Iosif Constantin Drăgan. Trvalo deset let, než se monumentální dílo podařilo dokončit. Drăgan koupil skálu v roce 1992, přičemž s pracemi se začalo o dva roky později.
Vedoucím sochařem byl sice Florin Cotarcea z rumunské Oršavy, ale umístění a počáteční model vytvořil italský umělec Mario Galeotti. Prvních šest let dvanáctičlenný tým kameníků a sochařů prováděl hrubé práce, poslední čtyři roky pak zabraly detaily.
Pod obličejem posledního dáckého krále je latinský nápis DECABELUS REX – DRAGAN FECIT, neboli Král Decabelus – vyrobeno Drăganem. Decabelus se přitom dívá směrem do Srbska, které leží na druhé straně Dunaje. Rumunský podnikatel prý dokonce chtěl, aby Srbové vyřezali obří hlavu římského císaře, jako by se postavil Decebalovi, ale Srbové to údajně odmítli.
Turistické lákadlo
Nutno připomenout, že Drăgan, který žil v letech 1917 až 2008, byl vůdčí postavou dáckých hnutí, nacionalistických ideologií, které se pokoušely vylíčit Rumunsko jako hlavní kolébku civilizace a které ztotožňovaly Rumunsko právě s Dáky.
Dnes je desítky metrů vysoká socha především turistickým lákadlem rumunského Banátu, kde mimochodem žije také nemalá skupina krajanů, kteří se do nehostinné krajiny nedaleko srbských hranic stěhovali z českých krajů v několika vlnách před zhruba dvěma sty lety.
Do obce Eibenthal, která je jakýmsi turistickým a kulturním centrem české komunity, je to od monumentální sochy jen pár desítek kilometrů. Ideální je spojit prohlídku posledního dáckého krále s projížďkou po Dunaji.
Tuto službu poskytuje v okolí sochy hned několik přístavů. Ačkoli skulptura je vidět rovněž ze silnice, z vodní hladiny je pohled nejpůsobivější. V okolí je také několika stánků se suvenýry, které nabízejí téměř nepřeberné množství různě vyvedených a různě velkých soch krále Decabela.
A pokud na lodi pod opravdovou sochou zavřete na chvilku oči a popustíte svou fantazii, možná se vám v hlavě začnou objevovat scény z dávných dob, kdy v těchto místech bojovali vojáci posledního dáckého krále s legiemi Římské říše.
