Tito obchodníci, kteří mají boby na skladě a další jim či jejich dodavatelům rostou na plantážích či se sklízejí, pochopitelně doufají, že cena půjde nahoru.
Zároveň se ale zajišťují pro případ, že cena bobů klesne. Zajišťují se tak, že spekulují na pokles ceny bobů. Takto spekulují prostřednictvím termínových kontraktů. Pokud jde cena bobů nahoru, jde nahoru také cena bobů, které mají na skladě nebo se právě sklízí.
A tento cenový nárůst více než kompenzuje to, co obchodníci musejí zaplatit za své spekulace na pokles. A pokud jde cena bobů dolů, zlevňují také jejich zásoby, přičemž část souvisejících ztrát pokryje právě ono zajištění v podobě spekulace na pokles.
Tento způsob zajišťování funguje dobře, pokud cena bobů kolísá v určitém pásmu. Jakmile ale dojde k prudkému pohybu ceny, mimo pásmo, věc se komplikuje. Obchodníci totiž při svém zajišťovacím spekulování na pokles musí skládat kolaterál – musí tedy ručit.
To proto, že spekulace na pokles ceny kakaových bobů – a samozřejmě dalších komodit – vlastně zahrnuje prodej vypůjčených termínových kontraktů na ně. Obchodník se totiž zajišťuje proti poklesu ceny bobů konkrétně tak, že si právě vypůjčí termínové kontrakty na ně, které následně na burze prodá.
Pokud cena bobů opravdu klesne, odkoupí dané termínové kontrakty za sníženou cenu a vrátí je původnímu majiteli. Přičemž tím, že je obchodník odkupuje za nižší cenu, než je prodal, dociluje zisku, který mu v rámci zajištění tedy pomáhá umazat část ztráty z propadu ceny bobů.
Zmíněné ručení je nutné právě proto, že obchodník se zajišťuje prostřednictvím vypůjčených termínových kontraktů, nikoli vlastněných. Původní majitel termínových kontraktů za to, že termínové kontrakty obchodníkovi půjčil, inkasuje samozřejmě úrok. Zároveň ale chce mít dostatečnou jistotu, že mu je obchodník vrátí. Časté je ručení ve výši 150 procent hodnoty příslušné spekulace na pokles.
Pokud tedy obchodník s kakaovými boby spekuluje v rámci zajištění na pokles jejich ceny tak, že prodá 100 termínových kontraktů na ně za cenu 10 000 dolarů za kus, hodnota této spekulace na pokles činí 1 000 000 dolarů. Celkově musí ručit ve výši 1 500 000 dolarů. Tyto peníze musí složit na příslušný účet a držet je tam po celou dobu, po niž jeho spekulace na pokles trvá.
Pokud ovšem jde cena bobů prudce nahoru, obchodník s nimi je pochopitelně rád. Hodnota jeho zásob na skladě či toho, co sklízí roste. Zároveň ale nastává problém s jeho zajišťovací spekulací na pokles. S výrazným růstem ceny bobů se totiž citelně zvyšuje částka, kterou musí držet coby ručení.
Pokud by například cena bobů vzrostla na 12 000 za kus, hodnota spekulace na pokles stoupá na 1 200 000, takže musí ručit ve výši 1 800 000 dolarů. Dalších 300 000 dolarů tedy musí složit na příslušný účet coby kolaterál. Majitel termínových kontraktů se požadavkem ručení jistí přesně proti růstu ceny bobů.
S růstem ceny bobů totiž pochopitelně roste cena, za niž je obchodník s boby musí odkoupit, aby je majiteli vrátil. Roste tak pravděpodobnost, že obchodník by nemusel mít dost peněz na zpětný odkup, pročež se majitel jistí právě ručením.
Pokud ovšem cena bobů stoupne opravdu prudce, část obchodníků s boby si řekne, že další navyšování ručení je pro ně již neúnosné a spekulaci na pokles ukončí – tedy nakoupí termínové kontrakty na boby zpět, aby je vrátili majiteli.
Tím pádem ovšem jen dále umocňují již tak závratný růst ceny bobů. Protože to, že obchodník odkupuje za výrazně vyšší ceny zpět předtím prodané termínové kontrakty – prodané za cenu mnohem nižší – pochopitelně dále žene cenu bobů vzhůru.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
