Letošní předvánoční speciál od Bernarda je světlý ležák jedenáctka s 4,7 procenta alkoholu. Loňské jedenáctistupňové pivo z rodinného pivovaru byl rovněž světlý ležák, ale měl o 0,2 procenta alkoholu méně.
„Má bohatou, stabilní pěnu, voní sladem a chmelem. Po napití je chuť plná, sladová, po polknutí přejde do příjemné hořkosti,“ popsal Vávra letošní limitované množství 170 hektolitrů ležáku s chmelem z Vysočiny.
„Chmel, který tu roste, je výborný, je takový, jaký má být,“ řekl Josef Vávra s tím, že na zahradě pěstuje a při vaření kombinuje několik druhů chmele – Žatecký poloraný červeňák, Sládek, Agnus, Premiant či Bohemia. Množství a poměr druhů při vaření piva ale neprozradil.
Chmel na Vysočině roste v nadmořské výšce 580 metrů v katastru obce Jiřice, v osadě Radostín, jak již dříve informoval Vávra, jenž v rodinném pivovaru není jen vrchním sládkem, ale také generálním ředitelem. Někdejší pivovar v Humpolci zprivatizovali v roce 1991 společně se Stanislavem Bernardem a s Rudolfem Šmejkalem.
Pokud se loni na Vávrově chmelové zahrádce zadařilo, když se uvařilo 110 hektolitrů piva, pak letos byl tento výkon překonán a vzniklo o 60 hektolitrů pěnivého moku více. Letos poprvé je možné si tento řízný a voňavý ležák dát i jako čepované pivo, a to přímo v Humpolci Pivnici Na Štokách.
„Dnes už na Vysočině chmelnice nejsou, ale v minulosti jich bylo v kraji mnoho. Svědčí o tom dodnes používané názvy různých míst. A protože pro výrobu piva využíváme vlastní slad, vodu i kvasnice, rádi bychom měli pod kontrolou i chmel.
Netajíme se myšlenkou pořídit si i vlastní chmelnice, odtud už nebylo daleko k pokusu si vypěstovat chmel doma a použít ho do piva,“ vysvětlil Vávra, co ho inspirovalo k tomu začít na zahrádce pěstovat chmel a použít ho při vaření piva.
