Aktuální téma, které rezonuje celou společností, nám určil ve svém projevu pan prezident. Řekl totiž, že bychom měli přijmout euro. Předpokládám, že nejste pro přijetí.
Ano, nejsem pro přijetí eura a hodně mě překvapilo, že s tímto tématem přišel. Myslel jsem si, že ekonomická témata nejsou jeho silnou stránkou. Navíc dané téma není aktuálně podstatné, dá se totiž řešit klidně za rok či dva. Není to v tuto chvíli priorita. Za prioritu považuji veřejné finance.

Očekával jsem, že se o euru bude diskutovat a argumentovat pro a proti. Najednou se ale ozvalo, že už bylo diskuzí dost a že ho musíme přijmout.

To mi přišlo divné, zejména ve chvíli, kdy podle posledního průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) euro nechce 73 procent Čechů.

Pokud se podíváme na Eurobarometr, pak je to více než 60 procent lidí. U všeho by měla být diskuze, protože se díky ní tříbí názor. Považuji diskuzi za velmi podstatnou pro samotnou demokracii. Je třeba, aby se k problému měli možnost vyjádřit všichni.

Nekladl jste si otázku, proč se téma přijetí otevřelo právě nyní?

Myslím si, že je to proto, že se blíží volby do Evropského parlamentu. Chce tam řada lidí, z nichž mnozí nejsou o euru schopni diskutovat, protože na to mentálně nemají. A tak se najednou přišlo s tím, že se o tom už diskutovat nebude a že se bude tlačit čistě politicky.
To totiž politikům vyhovuje daleko více, protože politicky to dokážou okecat. Kdyby totiž měli argumentovat, tak se najednou ukáže, že to nezvládají a musí to za ně dělat jejich poradci. To vidíme u vrcholných politiků, protože většina ministrů není této debaty schopná. Tím, že si stanovili nové téma, mohou zároveň odběhnout od těch starých, která dnes špatně rezonují.
To je případ důchodové reformy nebo šetření. Když totiž chcete jít do voleb, tak nemůžete lidem říkat, že seškrtnete polovinu státních zaměstnanců, protože jsou drazí. Tím volby nevyhrajete. Přitom je to jedna z věcí, která by se dělat měla. Euro je pro značnou část populace, řekněme čtvrtinu, atraktivním tématem. A tak ho najednou vytáhli.

PSALI JSME:
Pětkrát více Čechů euro určitě nechce, než kolik jich jej rozhodně chce

Argumentuje se také růstem ekonomiky a nižší inflací.
Stačí se podívat na Slovensko. Na jednu stranu se tam nestalo nic dramatického, že bychom mohli říct, podívejte se, jak se jejich ekonomika zhoršila, ale zároveň nepozorujeme ani nic, že bychom mohli říct, díky euru se něco zlepšilo. Za posledních pět nebo šest let rostou česká a slovenská ekonomika úplně stejně.
Když se ale přijímalo euro, tvrdilo se, že díky euru jejich ekonomika poroste rychleji. A co se týče inflace, tak ano, eurozóna má v porovnání s Českou republikou nižší inflaci. Nemůžeme ale porovnávat celek. Nemůžeme srovnávat země, jako jsou Itálie a Španělsko, které nemají nic společného s Ruskem.
Celý východní blok byl navázaný na ruskou ropu i plyn. Srovnávat českou a italskou inflaci nedává vůbec žádnou logiku. Když se podíváme na Slovensko, tak tam měli loni po několik měsíců inflaci vyšší nežli u nás. Nemůžeme říkat, že zjednodušovat a tvrdit, že s eurem by byl život lepší.

Evropská centrální banka také nijak nereaguje na malé ekonomiky a řídí se potřebou velkých. Na problémy Slovenska prostě Evropská centrální banka (ECB) nehledí.
Ano, myslím si, že kdyby měla měnovou politiku určovat Slovenská národní banka, tak by měli Slováci úrokové sazby mnohem vyšší, než má nyní ECB. Najednou by se dalo říct, že by měli větší kladivo na inflaci a dokázali by ji díky vysokým úrokovým sazbám zatlouct do země lépe.

PSALI JSME:
Euro není automatem na solidní rating. Slovensko je toho důkazem

Vedle toho vidím ohromný problém, který mají všechny země, jež vstoupily do eurozóny. To je přístup vlád k levnému financování. Málokterá vláda se totiž dokázala zbavit pokušení. Většina ze zemí najednou přišla s většími deficity, než měly původně a přestaly plnit Maastrichtská kritéria.
Slovensko je toho krásným příkladem. Když Slováci přijímali euro, měli státní dluh někde kolem 28 procent. Za pár let se dostali až nad 60 procent, momentálně jdou trošičku dolů, ale stále jsou na 58 procentech. To je stále v porovnání s námi ohromný dluh. Je to skoro o polovinu větší dluh, než má Česká republika.
Itálie má asi 150 procent. Ta částka je šílená. Mají to tak všechny země, které předčasně přijaly euro. Ti, kteří vymýšleli Maastrichtská kritéria, jsou zaskočeni tím, jak vlády zneužily pravidel. Itálie měla za loňský rok osmiprocentní deficit státního rozpočtu k hrubému domácímu produktu (HDP). My se děsíme, že jsme na 3,6 procenta, což je sice strašné, ale některé země mají čísla mnohem horší.
Obávám se, že kdybychom přijeli euro, tak vzhledem k tomu, jak se v posledních pěti letech vyvíjejí veřejné finance, by toho politici u nás také zneužili. Obsluha dluhu se dostává do vysokých čísel, dnes jsme skoro na 70 miliardách korun, během pár let budeme na stovce.
Tyto peníze jsou přitom naprosto neproduktivní a vyhozené. Za ně bychom mohli postavit školy, silnice a další infrastrukturu. To ale není možné, protože se splácí dluh. Tento problém má většina Evropy, protože do eurozóny vstoupilo více zemí, než mělo. Myslím si, že eurozóna by krásně fungovala, kdyby v ní byl Benelux, možná bez Belgie, Nizozemí, Lucembursko, Německo, Rakousko, Finsko a konec. Ostatní země tam prostě nepatří.

PSALI JSME:
Eurozóna už pro Česko není elitním klubem

Dánsku bychom to asi taky dovolili, ale Dánové o to nestojí. Mají totiž výjimku.
Přesně. Já to vnímám tak, že Evropa se po řecké krizi rozdělila na sever a jih. Hlavním městem severu je Berlín a hlavním městem jihu je Paříž. Všechny problémy, které má jih Evropy, se přelévají do Francie, zatímco benefity se projevují v Německu. I když musím říct, že poslední dva roky jsou problematické i v Německu. Už to není tak sexy a atraktivní ekonomika, jakou donedávna byla. Stále je to je ale významně lepší v porovnání s Itálií nebo Francií.

ECB občas odkupuje státní dluhopisy. Dokonce jsme ve fázi, kdy se musí nastavit jedna úroveň úrokové sazby pro celou eurozónu. Aby se rozdíly srovnávaly, tak se dělají odkupy, které už nemusí být rovnoměrné. Kdyby měla Itálie přefinancovávat svůj dluh, tak ECB může začít odkupovat italské státní dluhopisy. Tím vytváří poptávku po daném dluhopisu, zvyšuje jeho cenu a snižuje výnos. Najednou se tak Itálii může přefinancovat levně.
Přesně tak to je. Evropská centrální banka to dělá proti selské logice a proti tomu, jak by měla ekonomika fungovat. Já si prostě nemyslím, že je dobré vytvářet falešnou poptávku. ECB předstírá, že je poptávka po řeckých a italských dluhopisech. A nakupuje je. To ve výsledku vede k tomu, že se nechají strhnout i další investoři a začnou také poptávat, protože mají pocit, že dluhopis je atraktivní. To by se dělat nemělo. Je to nefér i vůči trhu, protože není transparentní a cena je falešná.

PSALI JSME:
Euro versus česká koruna. Česko by mělo pečlivě zvážit všechny aspekty

Mám pocit, že když Slovensko vstupovalo do eurozóny, tak se stalo pro zahraniční investory trošku atraktivnějším. Investor ví, že v dané zemi je stabilní měna, u které nemusí počítat s kurzovým rizikem. To je přece výhoda. V prvních letech to nějaké zahraniční investice přilákalo, ale faktem je, že i přesto Slovensko nerostlo rychleji než Česká republika.
Tento argument je dobrý, ale krátkodobý. Třeba pro americké fondy platí, že Česká republika a Čečensko jsou stejné, totéž Slovensko a Slovinsko. Mají v tom zkrátka chaos. Jsme totiž malé ekonomiky. Když jde o lákání investic, tak určitě platí, že je dobré, když je ekonomika snadno porovnatelná. To znamená, že v tom euro určitě pomáhá. Čím je ekonomika větší, tím více tento faktor mizí. A zároveň mizí i v čase. Myslím si, že Slovensku přechod na euro jednorázově pomohl, dlouhodobě však už ne.

PSALI JSME:
Mít euro je dobrá věc, myslí si většina Evropanů, která s ním platí

U eura se často zmiňuje, že je to velká měna a že je tedy odolnější v době krize. Změny na devizovém trhu nejsou tak významné jako u koruny. Je stabilita měna pro většinu lidí nezpochybnitelnou výhodou?
Záleží na tom, jestli jsme zastánci pevných, anebo flexibilních měnových kurzů. Někdy se ukazuje, že je výhodné mít flexibilní kurz. Když přichází krize, tak může kurz fungovat jako tlumič. Náraz poté nebude tak velký, protože to vykompenzuje právě měnový kurz. Co týče běžných lidí, pak pokud pobírají příjmy v české koruně a mají výdaje v české koruně, tak pro ně není měnový kurz dramatický.
Zajímavé to pro ně bude chvíli, kdy pojedou na dovolenou, protože chtějí mít silnější kurz. Tato pozice není příjemná hlavně pro exportéry, kteří dostávají za své zboží méně. Exportéři jsou největšími lobbisty, kteří bojují za to, abychom přešli na euro. Neslyšel jsem žádnou banku, ani pojišťovnu ani žádná jiné odvětví, která by si to chválila. Tlak je hlavně z průmyslu a dopravy. Exportéři chtějí mít jednodušší život.

Pevný měnový kurz jsme zažili. Bylo to v letech 2013 až 2017. Česká národní banka nás přivázala k euru a bránila koruně ve větších pohybech.
Ukázalo se tehdy, že během těchto let začal narůstat problém český ekonomiky. Začala totiž zaostávat. Najednou exportéři ztratili bič, který by je neustále tlačil k tomu, aby byli efektivnější, lepší a výkonnější. Najednou jsme viděli, že se neposouváme. Myslím si, že pokud máme plovoucí kurz, je to pro nás výhodnější.

Autor je spolupracovník redakce. Další jeho rozhovory se zajímavými osobnostmi najdete na Offline Štěpána Křečka
(Redakčně upraveno)

PSALI JSME:
Proč teď nelze přijetí eura Česku doporučit