Z hlediska příjmů je proto zajímavější mediánová mzda, která dělí zaměstnance do dvou stejně velkých skupin – jedna bere více než medián, druhá méně. A ani u mediánu nedošlo k žádnému dramatu, protože se zvýšil o necelých devět procent. Dá se říct, že o něco rychleji rostly nižší mzdy, nicméně medián je stále 6,5 tisíce pod průměrem.
Kdo si polepšil v úvodu roku nejvíce? Pracovníci v energetice, kde mzdy vzrostly skoro o čtvrtinu na téměř 80 tisíc. Evidentně se zde promítly bonusy ve společnostech, které v díky vysokým cenám energií mají za sebou pozitivní rok.
Žádné dramatický mzdový skok se naproti tomu nekonal ve stavebnictví, kde měsíční výsledky ukazovaly velmi rychlý vzestup mezd. Skutečnost však odpovídala přesně průměrnému tempu, takže ani zde při nedostatku zaměstnanců nedošlo k žádnému velkorysému přidávání.
Velmi zajímavým je kontrast vývoje mezd ve veřejném sektoru. Zatímco ve veřejné správě a bezpečnostních složkách se přidávalo na platech skoro o 12 procent, školství se spokojilo s méně než čtyřmi procenty a ještě zde pracovalo meziročně téměř o 11 tisíc více lidí.
Celkově aktuální čísla ukazují, že mzdově-inflační spirála je u nás stále spíše teoretickým scénářem či rizikem, které ovšem v tuto chvíli nevyžaduje reakci v podobě zvýšení sazeb. Reálné výdělky už druhým rokem prudce klesají a s nimi i spotřeba domácností. Ta je ostatně o desetinu nižší než před začátkem pandemie.
To rozhodně o nějaké rozmařilosti českých domácností nesvědčí. Výsledky prvního čtvrtletí jsou velmi dobrým indikátorem, jak se budou vyvíjet mzdy po zbytek roku. Dvouciferného růstu letos už zřejmě nedosáhnou. Reálně budou postupně klesat pomaleji, ale rozhodně nelze sázet na to, že si zaměstnanci za svoji mzdu už letos koupí více než loni.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
